Zase jsem se včera přesvědčila, že existujou. A pěkně škodolibý potvůrky to jsou, jenom až nějakýho chytim, ten bude čubrnět.Ten včerejší už mi vlez i do počítače. A nějak se mu povedlo odpojit internet. Zrovna, když jsem dopsala článek. A takovu jsem si s tim dala práci. Teď abych to kvůli němu psala znova.On mě snad chce naučit trpělivosti. No, nevim nevim jestli to neni marnej boj.

Taky

 Vlezla na mě nějaká lenost nebo co. Tentokrát jsem se ale rozhodla s ní nebojovat, budu si jí šlechtit. Vzhledem k tomu, že na to neni zvyklá, tak se nejspíš lekne a poputuje anebo se jí u mě zalíbí. Ne, to je blbost, šlechtění by možná časem nějak pobrala, ale moje občasný návaly až přehnaný energie už asi ne. Nu, prostě si toho nebudu všímat, nakonec mám jiné, mnohem podstatnější, starosti,

 Hned na začátek chci upozornit, že né všechna slova v tomhle článku budou slušná, tak pokud si na slušném mluvení(vlastně psaní) zakládáte radši dál nečtěte. 

Nedávno jsem se díky jednomu článku na zdejších blozích zamyslela nad tím od kdy už se dá ženská považovat za kurvu. No ono je to asi taky o tom jak to kdo bere, ale tak nějak mě napadlo jestli třeba existuje něco jako

 Většina ženskejch se parádí, barví si vlasy, mají umělý nebo aspoň nalakovaný nehty, chodí na kosmetiku, držej diety a cvičej, aby měly perfektní postavu,.......a chlapi si naivně myslí, že to dělaj jenom a jenom kvůli nim. Netvrdim, že všichni, ale určitě je takovejch plno. Tak omyl pánové, některé z nás to možná opravdu všechno dělají především proto, aby se vám zalíbily, nakonec kdo by

 Žárlivost je něco co k životu prostě patří. Když máme někoho hodně rádi je úplně normální, že žárlíme. Ale všechno má svý meze a nic se nemá přehánět a pokud o sobě víme, že jsme prostě hodně temperamentní a máme to v povaze, měli bychom se naučit to ovládat. Já s tím teď trochu bojuju, ale konečně jsem si to přiznala. 

Je ale fakt, že s časem se to dost zmírnilo. Dřív jsem žárlila

 Mám rozbitou palici a tak nosím čepici. Né, to není nová básnička ani sranda, ale nic jiného než prostý fakt. Co by jeden neudělal pro záchranu zdraví vlastního dítěte. Ale hezky popořádku.

Byla jsem s malym venku a jako obvykle jsme blbli na skluzavce kousek od baráku.Prcek jako vždycky trucoval, když už jsme měli jít domů, a tak jsem ho vzala za krk a cestou jsme dělali volovinky-popobíhali,

Než jsem se k úklidu cdček, která jsem si při té příležitosti aspoň některá chtěla po docela dlouhé době poslechnout, byla mi zabavena. Vlastně byla zabavena darem.To znamená, že ségry 7mi, skoro 8mi letá Anička po nich zatoužila natolik, že jsem jí je prostě dala. Domů. Ano, domů, aby je mohla poslouchat i se ségrou, taťkou a mamčou - tu jsem nezapomněla pozdravovat.

Měla obrovskou radost

Ona to snad vážně nebyla legrace a plýšové maj cestovku.. Sice se mi to pořád nějak nezdá, ale to je věcí na světě, co se nezdaj, ale přece je to tak. No a protože jakej pán, takovej plyšák, jsou i ty naše potvory plyšový(ty dva nejstarší) paličatý jak mezci. A tak chodily na brigošku. Ještě, že nikomu neřekli co dělaj, tedy jenom opice, medvěd nejspíš makal rukama, i když jeden nikdy neví. No

 Teď možná spoustu lidí naštvu a budou min to mít za zlý, možná už se mnou dokonce nikdy nebudou blogově "kamarádit", ale už mě vážně nebaví, jak si tady skoro pořád někdo stěžuje, ať už na práci, na vztahy, na počasí na rodiče, na školu, ..................................................................................................Neříkám, že to někdy taky nedělam, ale až tak