Marinka | všechnomožnyinemožny

....a pak se ještě uvidí, co bude dál.

Je to asi tak dva roky, kdy jsem chtěla znovu začít psat. Tehdy plna euforie a očekávání nového life stylu. JJ, do sociální oblasti se mi zachtělo, dokonce to vypadalo, že mě to i bavit bude...ale to předbíhám.

Takže jsme si po dvanácti letech, pravda necelých, s Kamenem řekli, že bysme se mohli vzít. A asi tak měsíc nato, možná dva, se začli

..ale jo, heslo stejně většina zná. Kdo ne, může si napsat. Tajný to neni, ale už asi nejsem takovej exhibicionista jako dřív. A třeba sem tajnej, co vy víte? 

Tyyyjo, ono to tu pořád je :-). Můj, dnes již téměř historický kousek života blogera, můj virtual diary, je tady pořád.To  čumim......

A jsem ráda.

To, že řízení pro mě není zrovna koníček jsem nikdy nikde netajila (pravda, někdy už mě to i baví, ale nestává se tak často, ve městě v podstatě vůbec, tam se stávám sprostým, slovně agresivním a zpruzeným řidičem, který doufá, že ho nechytne amok, nezačne slintat a ten tik v oku mu nezůstane, však ráno raději zamačkáváme pojistky :-)).Tohle je ale věc se kterou jsem

KDE JSEM TO ZKONČILA?, A JO, UŽ VIM, U TOHO NADÁVÁNÍ NA SKOROVŠECHNO. JEŠTĚ, ŽE JE TO POD HESLEM A KAZILO TO NÁLADU (NEBO DĚLALO RADOST) JEN PÁR JEDINCŮM.

Tak a dneska, dneska naseru naštvu všechny, kdo mě nemusej, dneska budu pěkně optimista, jójó.

Takže, mladší dítě je zas ve školce, a je tam spokojené. Dokonce si na něj ani nikdo nijak výrazně nestěžuje. Tak