Tak nevim, možná bych to měla zaheslovat, ale nas naštvala jsem se natolik, že ani nemám tu potřebu. Jen přítomnost Kamínka a malýho zabránila tomu, že jsem tohle Míšovo biologickému neřekla přímo do xi obličeje, i když příjemná už jsem ten den asi taky nebyla.

Abyste rozuměli, po tom potratu v lednu

....ptá se mě tuhle drahý polovic jentak mezi řečí. Inu, v té chvíli ještě sbalena nebyla, ale už je vše částečně napraveno a rychlotaška do porodnice je připravená. Zatím tedy jen v honemverzi pro případ, že by vše přišlo dřív, ale to podstatné tam je (snad).

Musím říct, že ve srovnání s očekáváním Míšovo narození to teď s těma přípravama malinko flákám. JJ,

A donedávna měl ke kreslení odpor. Prostě ho to nebavilo. Ještě, že šmoulové mají mezi sebou i šmoulu malíře. Četli jsme o něm pohádku, prohlídli tu předraženou knížku s figurkou , která vychází každých 14 dní (kupujem to jen někdy-většinou po výplatě, dávkách od socky atd., to je fuk).

No a dítě se pustilo do abstraktního umění.

Tak se nám to pomalu blíží.Jo, trochu mam strach jak všechno bude, ale na druhou stranu, už aby to bylo. Pocity, že vypadám a pohybuju se jako lachtan se změnily ve skutečnost, i když výstižnější by možná byl přežranej tučňák.Ležet pořádně nemůžu, sedět taky moc ne a na nějaké větší procházky můžu taky zapomenout. Už ani ty 3 kilometry ráno, který jsem chodila domů

Během mého už poněkud déle trvajícího pobytu doma na neschopence a nyní následně na rizikáči jsem zjistila spoustu věcí. Třeba i pár o tom, na co všechno je člověk schopen se vykašlat, aby měl práci, jako zdravý spánek, snídaně, teplé obědy a tak. A taky spoustu dalších poznatků.

Jen pár příkladů:

1. Snídaně pro dospělého člověka opravdu může probíhat už doma, a né těsně předtím

Předem upozoňuji, že následující řádky byly napsány tak, jak mi byly diktovány a že jsem slovosled, určité nesouvislosti, skloňování a podobně prostě neopravovala. Autorem je náš pětiletý "spisovatel", který ovšem ještě moc psát neumí, a tak jsem si zahrála na jeho zaměstnance (on má ty vůdčí sklony-se mu to, potvoře mrňavej, líbilo, že ho posloucham) a napsala to za něj.

Takže

Poslední dobou už lenivím natolik, že po večerech sleduji občas i televizi(ano,sundali jsme ji ze skříně).

Já vim, že to je běžné,ale u mě ne. Spíš jsem si vždycky stáhla nějaký film nebo projížděla internet nebo ještě dopřipravovala věci na další den do školky pro Míšu. Né, že  bych tohle teď nedělala, ale je to o něco méně pečlivé.

Ale k tématu: