Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.
Článek Nesnáším buzeraci.
Komentáře k článku: Nesnáším buzeraci.
empress: Je to hrozný, když zrovna ti nejbližší ti nejsou oporou a musíš ji hledat jinde. 
marinka: No, oni to s tou oporou spíš trochu přeháněj. Prostě jenom nějak nechtěj pochopit, že už se doba pohla a oni nejsou rodiče, který vychovávaj děti(to už je hotový-něco se povedlo, něco míň), ale prarodiče, který už vychovávat fakt nemusej. No, hlavně jak jsou teď svátky, tak už to trvá a řekla bych, že máme tak trochu ponorkovou nemoc. Já si dneska postěžovala ségře, tak jsme šli s dětma do kempu na hranolky, skluzavku, kafe atd. což mi pomohlo. No a když jsem se vrátila, tak už byli uražení a napučení rodiče celkem v klidu a dělali jakoby nic.Dokonce ani nebuzerovali.
sargo: To jsou teda radosti Jen si vůbec nedovedu představit, jak je řešitelné samostatné bydlení, když to má člověk platit z mateřské. Ale na tvém místě bych zaručeně prchala též - stačilo mi mnohem míň, abych usoudila, že se raději vzájemně osamostatníme 
marinka: No, z mateřský se to fakt řešit nedá. Ale po různých propočtech, úvahách atd., jsem dospěla k závěru, že při troše úspornejch opatření si budeme s malym moct dovolit vrátit se do bytu někdy na jaře. Sice to neni bydlení úplně podle mejch představ, ale lepší než soužití dvou generací. To málokdy dělá dobrotu. No a do tý doby holt budu s malym hodně jezdit na výlety atd., abysme si od sebe všichni vzájemně odpočinuli.