Zůstaň v pohodě

Zůstaň v pohodě, nech věci náhodě, problémy odplujou Ti po vodě. Tohle je melodie jedný písničky(myslim, že od CHinaski), kterou občas hrajou v rádiu. No, něco na tom asi bude. Jenže ta náhoda je někdy pěknej prevít.. Vlastně už jsem náhodě nechala v životě spoustu věcí. A jak to dopadlo? Buď celý problém úplně vyšuměl včetně toho, koho nebo čeho se to týkalo(ten, ta anebo to, taky vyšumělo z mý hlavy). Takže problém nebyl a nic se nedělo. Ale taky z toho byl houby zážitek.No, anebo mi náhoda  pomohla(to bylo většinou, když jsem si něco fakt hodně přála- ale většinou jí to trvalo, potvoře jednej) . A někdy mě fakt překvapilo, co všechno se může dít, když jeden zrovna nic nečeká. To by bylo na dlouhý-hodně moc dlouhý-povídání(vlastně psaní).A bacha, pomohla, ale někdy(i když to zřídka) taky k horšímu. To je to riziko spolehnutí se na "práci"jinejch.

No a pak tam je něco jako, že když  věci řešíš moc, problém má radost, že se někdo jím tak dlouho zabývá,naroste Ti hlava, problém Tě udolává, vyhraje ve chvíli, kdy dostaneš zlost,.....atd.atd. atd.

Tak s tim souhlasim. A to tyhle rádiový odrhovačky zrovna moc ráda nemám, ale co jeden nadělá, když si jeden z rodičů s oblibou dělá ze zahrady diskotéku(budiž mu přáno-a sousedům taky-má to fakt dost nahlas).

A co tedy s tim řešenim a neřešenim různejch věcí a problémů? No,myslim, že asi řešit, ale moc to nepřehánět. No a když to fakt nejde, tak je to pak asi opravdu na tej náhodě. O narostlou hlavu do velikosti XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXL nebo tak nějak fakt moc nestojim.

____________________________________________________________________________________________________________________________________

I když v sobotu jsem měla hlavu narostlou do takových rozměrů, že to ani nejde napsat(naštěstí jenom pomyslně). Byla jsem se ségrou a s mym a jejíma prckama na pouti. Vážně nechápu, co jsem na tej zvonkovej dráze jako dítě měla tak ráda a jak je možný, že se mi tenkrát zle nedělalo. Zbytek atrakcí (na který jsem doprovázela buď prcky(Mísa s Klárkou) nebo Anču(ta už je větší, ale někam se prostě smí jenom v doprovodu dospělýho) jsem zvládla docela dobře. Ale to přelidněný místo s hodně moc hlasitou hudbou  by bohatě stačilo obývat tak hoďku(mě). Děti byly jiného názoru. ( v galerce mám pár fotek onoho kulturního zážitku).