Tak se konečně zas cítim docela dobře. Lehčí depka, prckovo rýmička i moje pobláznění do "zajíčka", to vše už je na ústupu. Konečně!!!! Musela jsem si v sobě vyřešit pár věcí, uvědomit si, co vlastně chci a proč a taky to, že když už teda něco chci, tak bych to měla chtít především od sebe a né od ostatních. Ono totiž ty reakce okolí na mě s tim jak já působim na ostatní asi docela souvisí. Aspoň mi to tak připadá.
Pár dní jsem si pročítala blogy a musim říct, že je pořád co číst. I když mě trochu mrzí, že některý, který se mi docela líbily prostě najednou zmizely. S tim ale nic nenadělám, prostě jsou fuč. No co, budeu jiný (třeba lepší). A kdoví, třeba to tu taky jednou zabalim. Zatim se k tomu teda moc nechystám, ale jeden nikdy neví.
Téma, o kterym bych dneska psala mě nějak nenapadá. Pár dní jsem sice zkoušela psát k určitejm věcem, ale už mě to omrzelo. Proč já ,safriš ,skoro u ničeho nevydržim? Vždycky se pro něco nadchnu, někdy se mi to i nějakej čas daří a baví mě to, a pak mě to prostě pomaličku omrzí. Teď je řeč o zájmech (u lidí to mám trošku jinak, i když jak u kterejch).Asi jsem, co se těch zájmů týče(a vlastně nejen jich) ještě nenarazila na to správný.No jo, kdo hledá najde.I když mě napadá, že k tomu někdo(možná i já sama, to už fakt nevim) dodával, že kdo nehledá, zakopne o poklad.Jo, já bych to i zkusila, jenže když se pak o ten "poklad přerazim, tak mi to, že už o něm vim bude prd platný. Ono totiž ta doba hledání je asi i trochu o nevědomej(nebo třeba i vědomej) duševní přípravě.
Jaj, to jsem se nějak nechala unést a píšu už o něčem úpně jinym.Asi s tim psanim ještě pár dní počkam. Literární střevo nějak trucuje a né a né najít medicínku.Ale co, sice mi teď nejde psaní, ale zas je mi líp, tak je to jedno. Vždyť se nemusí dařit jak v reálném, tak ve virtuálním životě skvěle zároveň. Ale může, vždyť já vim.
