Nový život? (A kolikátý už?)

A teď nemyslím nový život od narození.Myslím tím rozhodnutí začít nanovo(a samozdřejmě líp a dokonaleji).Zejména mezi asi tak 13ti a 17ti lety jsem často začínala zas a znova a znova,.....No začínala.Zkrátka jsem v deníčku(ano tehdy jsem si ho ještě svědomitě psala) udělala tlustou čáru(většinou silným černým fixem) a pod ní napsala Nový život, Nanovo, New life,......(a tak podobně).

Samozdřejmě tahle čára následovala za seznamem všeho, co už nebudu dělat, na co si budu dávat pozor, co nezkazím, co mi půjde,....A před tím vším byl většinou rozepsanej sáhlodlouhej plán jak od teď hned budu úspěšně, šťastně, bezchybně a dokonale žít. Jenže, jaké to ohromné překvapení, osud, náhoda a kdoví jestli i nějaký ty nadpřirozený síly(pokud teda existujou) mi to vždycky nějak pokazily.A jenom čára v sešítku to fakt nezaqchránila.

Postupem času jsem zjistila , že na to abych takhle žila bych musela bejt perfektně naprogramovanej robot s doživotní zárukou(navíc i ten se může porouchat).Žití nebo spíš pokus o žití podle vzoru naší představy o ideálním člověku se často něčím pokazí.Tak to prostě v životě je. Žádný game over-play again? Ne ne, tahle hra je nekonečná a my jí hrajem od začátku do konce, ať chcem nebo ne a jaká bude záleží především na nás.

Nedávno jsem na jednom blogu četla článek kde si jeden človrda taky plánoval novej život. Já vim, že jsem nemusela, ale neodpustila jsem si do komentářů napsat otázku na to, kolikrát bude takhle ještě začínat.

Ne ne, když se něco nedaří, musí se to překonat. Buď s tim bojovat nebo to nějak přežít a smířit se s tim, ale prostě jít dál.Při znovuzačínání totiž dřív nebo pozdějš budem zas tam kde jsme byli. A bude se to vracet tak dlouho, dokud si s tím nějak neporadíme.

Ale bacha, tím nechci říct, že je špatný začínat něco novýho, když nám něco nejde nebo nás to staré přešstane bavit.. To určitě ne, ale není třeba kvůli tomu ignorovat a odepisovat svojí minulost, která nám, ať už byla jakákoliv při zpětnzm pohledu může v tom, abychom se dostali dál hodně pomoct.

A tohle si na závěr neodpustím, je to z jednoho meditačního CDčka a mě se to strašně moc líbí, tak se podělim:

......Je jenom cesta jediná a po ní musíš jít ty i já.

Já věčný poutník bloudící jdu hrdě cestou se svící

a ptám se srdce sveho:,,Kudy? A kam mám jít?

A hledám odpověď jak nezbloudit. ........................................................

________________________________________________________________________________________________________________________________

Dneska to tu balím, půjdu pěkně hajat, však jsem taky pěkně utahaná. No a v nejbližší době snad napíšu to pokračování bláznivý iluze.