opaline*: slunce mám taky hrozně ráda - vždycky, když se mi zdávalo o mém vyvoleném (anonymním tehdy ještě), neviděla jsem mu pořádně do tváře, byl to jen sluneční kotouč a na východy a západy si strašně ráda zajdu
marinka: U nás můžu vidět východ Slunce z okna. Stejně je to ale lepší venku a s někym s kym je nam dobře.Západy jsem taky tak několikrát pozorovala a bylo to úžasný
marinka: Tak to seš na tom trochu hůř.Tohle ještě zvládám. Pořiď si záchod na kolečkach a měj ho vždy při ruce(vlastně při (pr) zadku).
nena: Já jednou dostala kížku o vílách, vodnících a skřítcích atd,.. tam je také návod jak se s nimi dorozumívat. Když jsem byla malá, jejda to mi to šlo a dokonce jsem byla za to i dost bita, našim se nelíbilo ,že mají "divné dítě." Knížky o andělech jsem také měla v ruce, ale připadalo mi to přinejmenším moc "vycucané z prstu," ale že jsou, jsem napsala v jedné povídce nedavno: - "Anděl strážný," myslím nadpis. My dnes sluníčk onemáme, měli jsme dost prudký déšť před ránem a a je stále zamračeno.
---
nena.pise.cz
marinka: Povídku si někdy ráda přečtu. I kdyby nebyli žádný jiní andělíčci, tak strážní určitě jo. Nevim jak jinak si vysvětlit, že jsem přežila svých ... náct.Mě ta knížka o andělech taky přijde trochu jako sci-fi, ale zas je pěkně napsaná. A ty obrázky
.
Tenkrát byla asi jiná doba, nevim, ale asi bych prcka za to, že si semtam pokecá s neexistující bytostí nebila(asi?-vlastně určitě!!!!), spíš by mě zajímalo, jak ta jeho představa vypadá atd. Fantazii je třeba rozvíjet, napomáhá to k tvořivosti a schopnosti si poradit. Ale nic se nemá přehánět, já vim.Stejně je úžasný jakou mají děti fantazii
.