Nostalgie (druhý pokus)

Tak a je to jasný. Fotky, co mi z počítače zmizely už úplně všechny asi zpátky nezískám, stejně jako muziku. Tedy pokud se neobjeví nějakej počítačovej expert, kterej by to zvládnul, ale zatim se neobjevil, a tak nezbývá než si nějaký stáhnout od těch, kterým jsem je dávala(ségra, kamarádky, bejvalej,....)a nafotit si nový. Dneska už jsem začla, to když jsme byli s malym na skluzavce(v galerce). A budu pokračovat. To prázdno se mi prostě nelíbí.Tak to by byla jedna věc.

A věc druhá: nedávno jsem psala o nostalgii a když už jsem se tak pustila do toho focení, tak jsem vyblejsknula dvě místa, který jsem si jako dítě fakt užívala(bylo by jich víc, ale procházky s kočárkem většinou vedou jenom kolem těhdle).

 Ten plechovej nesmysl tehdy ležel na tý louce vedle a skvěle nám sloužil jako skluzavka. Říkali jsme tomu zdroj zábavy a vydrželi tam fakt dlouho.

 Na ten stožár nikdo z nás(dětí) nesměl lézt. Snad všichni jsme tam aspoň jednou byli. My odvážnější jsme vylezli až nahoru, kde se to dalo parádně rozhoupat(já vim, je to nebezpečný, ale byli jsme malí a  bylo nám to fuk). Navíc když bylo hezky a nefoukal vítr, tak bylo vidět kde pod hladinou jsou ryby a tak jsme radili rybářům, kam mají nahazovat, aby něco chytli.Někdy to i vyšlo.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Tak a protože si nemyslim, že bych byla zas až tak stará, abych žila ze vzpomínek(tři sta let přece neni žádnej věk), tak s nostalgickýma fotkama (nejen na blogu) končim.