Blbej kablík, co nás nejspíš nemine a zamyšlení

27. září 2010 | 23.45 |
blog › 
Blbej kablík, co nás nejspíš nemine a zamyšlení

 Tak jsem dneska asi tak hodinu zapínala internet. Už jsem tady párkrát zmiňovala, že jsem připojena přes mírně poškozenej kablík, kterej se musí různě štelovat a tak. No ale abych se s tim machala hodinu? Ne! Nedá se nic dělat, koupě "nováčka " již nejde odkládat. To bych přišla o nervy, protože když mi něco nejde, zvlášť když to chci mít rychle, tak bývám dost vzteklá. Ještě bych nakonec chudáka kompíka rozmlátila kladivem nebo spíš něčim, co by bylo po ruce a kde pak vzít na novej? Tedy né, že by jako podpora v mateřství, nebo jak se to vlastně jmenuje, byla malá(je dost mizerná, ale aspoň něco), je však potřebná na zcela jiné věci (víceméně pro batole).

Tak to je věc první. Musim taky připravit věci do nemocnice, zavolat doktorce obvoďačce kvůli tej malýho operaci (jak mě se tam nechce-ale aspoň už to bude za náma-snad se tentokrát nic nepo...(nepokazí)), seznámit naše s holým faktem, že nejen, že jdu v pondělí na tu power  jógu(to už věděj), ale ve středu si jdu vyzvednout antidepresiva, což mi taky zabere trochu času. No, už vidim to nadšení, a ty kecy, ach bože, to zas bude něco. Nu nenadělám nic. Vlastně ba jo, možná to půjde nějak domluvit, že bych si to jako vyzvedla až půjdu na terapii(o pár dní dýl). No ještě uvidim jaký budou reakce a pak uvidim.

Tak to by bylo to podstatný co nás čeká a s největší pravděpodobností nemine.

A teď se konečně dostávám k tomu o čem jsem chtěla psát ještě než se mi podařilo ten internet "rozběhat". Takže, prostě mě napadlo jak bych asi reagovala, kdybych byla s někym, kdo by mi řekl, že má dítě. Zkrátka jsem se tak zamejšlela nad tim, že když už bych chtěla něco takovýho jako, aby někdo přijal mě se vším všudy, tedy i smalým a vším co k němu patří, tak bych asi měla být tolerantní i pokud by někdo taky měl prcka(teď myslim ve svý péči). Těžko říct, ale to bylo jenom takový zamyšlení. Mělo bejt delší, jenže na to už teď fakt nemam sílu to napsat. Ale podstatu jsem shrnula myslim dost jasně.

Jenže je fakt, že neni dobrý řešit věci, který se ještě nedějou, to je fakt. A tohle se neděje. Já neim, mám teď poslední dobou takový, u mě dost neobvyklý sklony, bejt připravená na cokoliv.

Zpět na hlavní stranu blogu