Ferda (aneb Kterak jsme ku psu přišli)

 Jak už jsem psala včera, vlastně dneska(už bylo po půlnoci) tak od včerejška máme pejska. Opravdu si netroufám , stejně jako asi nikdo, odhadnout co je to za kombinaci kombinací ras, ale je to fuk, protože ať je to co je to, je to přátelský a moc pěkný štěňátko. Ferda mu říkáme. Nebo taky vořechu, blboune a tak podobně.

A kde že se to ten pes u nás vzal. To je tak, když má člověk malý , skoro dvouletý, dítě, k tomu osmiletou neteř, kousek od baráku bydlí chlapík, co má na zahradě koně a kterej má taky fenku, která náhodou má 4 štěňata, tak je to hned. A když se k tomu ještě objeví oblomní prarodiče, když už né rodiče, tak je pes doma ani nemrknete. U vás pochopitelně.

Tedy bylo to asi takhle. Jako obvykle jsem byla s Míšánkem na procházce a zašli jsme se ještě podívat přes hradbu na koníčky, udělat jim ají, dát jim travičku z ruky.....Už jsme pomalu odcházeli, když se za hradbou objevil jejich majitel, v náruči štěně a volá: " Kašli na koně, vem si psa". Což o to, já bych si ho odnesla hned, ale naši nechtěj, tak jsem se optala jestli bych se, když už si ho nemůžu odnést, na ně mohla s malym jít aspoň podívat. Na ty 4 nádherný štěňátka. Malej i já jsme jima byli nadšený. No a najednou, kde se vzala, tu se vzala, jela kolem Anča s kámoškou na kolech. Okamžitě byly taky pozvány na "psí prohlídku". No a dopadlo to tak, že Anča nesla jedno štěně ukázat domů mamině a tátovi a zkusit se zeptat, jestli by ho přece jenom nemohla mít doma. Tušila jsem, že to neprojde, ale tehdy ještě majitel onoho štěněte jí řekl, že v nejhoršim ho přinese zpátky a jen ať ho veme. No, tak jsme šly. Já, hilky, Míša a pes. 

Anča přemlouvala, brečela, Klárce ho byla ukázat, slibovala, ale marně. Né, nemá tak krutý rodiče, ale je fakt, že teď maj docela náročný období, |Klárka je v sádře po prsa, navíc ségra, a to prásknu, se psů nad 2O cm vejšky bojí. Prostě bych řekla, že nejideálnějším psem pro ní je křeček, a to ještě s odřenejma ušima.

Inu, ale to je fuk. Byli jsme odesláni se slovy, že se o tom rodiče s Ančou pobaví večer, a že psa si kdyžtak pořídí zjara, ořecha vrátit. Ale stavěli jsme se cestou ještě u našich. no, napadlo to Anču a její kámoška jí ještě povídá: "Babi ukecáš, já mojí babi taky vždycky ukecam". A taky, že jo. Napřed teda naši moc pro nebyli, ale Anča se tam rozbrečela jako želva a když i Míša začal hopsat kolem psíka a řehtat se, byli naši zlomení. A už jsme čistily boudičku, Připravili mističky na vodu a na baštu(baštu jsme dostaly na pár dní k psovi jako prémii), udělali pelíšek ve sklepě, aby mělchudinka kde bejt, kdyby mu byla moc velká zimička (ve sklepě máme kotel) a Ferda byl náš. 

Takže takhle nějak se dá přijít k pejskovi.

Ale stál za to. Děti jsou nadšený, babča je nakonec taky ráda, a děda už se s tim taky smířil.

Na fotce konečně spí, poté co ho tu "trpasličí tlupa" tahala, chovala, krmila, cvičila,........... Kvalita fotky nic moc, já vim, je to focený mobilem, ale aspoň něco prozatím pro představu, co že je Ferda zač.