Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

sargo: A copak je dítě balík, aby se nosilo na zádech? Dovedu si představit, že kdybych na tom byla jako teď - tedy každé předklonění veliké au - a Jášovi, který nikdy nechtěl chodit za ruku a pomaleji než tryskem se nepohyboval, ty jeho zběsilé dva roky, že bych za něj byla hodně ráda, abychom vůbec mohli vyjít z domu... A u svéhlavějších dvojčat si to taky dovedu představit. Kdepak, člověk do toho nevidí a neví proč a jak. Lepší nic neodsuzovat a jenom být rád, že to sám nepotřebuju