Trochu náročnější týden

 Tenhle týden nebuu mít na psaní moc času, tak pěkně přednastavuju a odpovědi na případné komenty mi budou trvat možná trochu dýl. Musim totiž s batoletem na odběr krve a předoperační vyšetření. Se mi teda vůbec nechce, ale bez toho to nejde.

Pak mám v pondělí , jak už jsem psala, tu první lekci power jógy. Na to se docela těšim. A taky jsem docela zvědavá jak to půjde.Inu, nebudem se bát vlka nic, zkusíme a uvidíme.

No, a protože tu týden nebudem, tedy né tenhle, až ten další,tak to tady u nás musim, tedy část baráku, kterou obýváme já s Míšetem, trochu zpřehlednit a přerovnat(přehánět to pochopitelně nebudu, ale tak jak je to teď to zůstat nemůže, bych se vrátila a hned bych byla naštvaná).

Než do tý nemocnice půjdem pokusim se aspoň trochu dostat do psychický pohody, to znamená , pokud počasí dovolí, hodně chodit s batoletem ven, relaxovat když usne a neponocovat u Jutříka(no, aspoň né každej den). Taky mám příští týden pokec s doktorkou kvůli antidepresivům, už mi dojdou, tak potřebuju další a možná si pokecáme, že by nebylo od věci opět maličko ubrat, když né teď, tak příště. Tohle mě čeká ve středu. Předtím ale ještě musím staříky (naše) seznámit s faktem, že tam jdu a potřebovala bych prcka pohlídat. Snad to projde. Jinak ho budu muse vláčet sebou, a to se mi vůbec nechce. Je to ale až hodně odpoledne, tak už budou doma z práce, Anča je u táty, tak by to mohlo klapnout.

V úterý jdu na kosmetiku, no, né, že bych si myslela, že mi to nějak pomůže,i když pochopitelně tajně doufám ale dostala jsem na to k svátku peníze, tak si to vychutnám. Hlavně ten klid na lehátku. Jaj, na to se těším nejvíc.

Co mě čeká další dny ještě netuším, ale jistojistě toho bude dost a dost. Tak jako vždycky.