Nejdřív mysli, pak jednej.

Kdo občas nemá ten pocit, že by chtěl vrátit čas. Lezou na něj smutné i veselejší vzpomínky . A zvlášť u těch pěknejch si tak trochu s lítostí říká, že je škoda, že už je ta doba pryč. Většinou to za chvilku pomine. Tedy aspoň u mě. Tak nějak bych ve zkratce popsala, co je to nostalgie. No a tahle mrška na mě zrovna dneska vlezla, tak jsem se s váma chtěla podělit o pár fotek,který jsem pořídila na procházce s malym(tentokrát míst, který jsem měla jako dítě ráda), jenže mi nějak nedošlo, že na cizim počítači moje obrázky na blog asi nestáhnu. No jo no, to jsem celá já, nejdřív se do něčeho pustim a pak až zjišťuju jestli je to dobře nebo špatně. No a tady to trochu nevyšlo.Tak snad příště. Ale aspoň jsem se poučila, že mam nejdřív myslet a pak jednat. Jenže poučená, nepoučená, povahu nezměnim. 

No a kromě toho nostalgickýho vzpomínání na mě lezou různý nálady všeho druhu. Asi, že se snažim dát si život do pořádku a hledam sama sebe. Třeba včera jsem měla nějak exhibicionistickou. Ale vlna už se přehnala, dnes je to mírná lítost a nostalgie, co to asi bude zejtra? No to je fuk, vypínám počítač ve zdejší kavárně, štráduju si to na terapii a pak za kámoškou na kafe. A to všechno stihnu do 22.30, kdy mi jede autobus domů. A tam na mě bude čekat..................muj malej(doufam, že už spokojeně spící brouček) a (snad dobře naladěná) babička.