O tom jak se učím být trpělivá

No, nejde mi to ať se snažím jak chci. Stejně vim, že  to s tou trpělivostí u mě nikdy nebude dokonalý. Ale  teď můžu na svojí obhajobu říkat, že se snažím aspoň trochu si tuhle vlastnost/ctnost v sobě vydolovat. Jenže to je jak sbírat hrušky pod jabloní, čekat v létě až napadne sníh....ne, žádný takový, prostě se to naučim a basta. (Bez výmluv, děvče, bez výmluv).

Proč jsem vlastně netrpělivec? Inu asi proto, že bych chtěla všechno řešit hned(nejlíp ještě včera), a taky proto, že když si něco vezmu do hlavy tak to řeším (uznávám někdy zbrkle) taky hned. Někdy mě to mrzí, někdy se to hodí(jak komu, nj).Ale takhle to prostě nejde. Jenže co s tím nadělám? (Teď si představte odstavec dlouhého ticha.......)

Dlouhé-předlouhé ticho.......................................................

Taaaak!!!! a teď pěkně dál.

Inu když mě zrovna nezabavuje hyperáček(což se neděje moc často) snažím se  něco dělat, vytvářet-něco na co se musím soustředit(nebo chci). Dneska třeba novej titulek(ale je prozatimní, neni to nějak úplně ono-něco tomu chybí, přebývá???...).Taky jsme se ségrou vzaly smráďata  děti do města a conejvíc se snažím pobývat venku-pro  větší efekt sebou bereme našeho ořecha psa Ferdu. Venčit je s Míšou spolu je opravdu fuška.Ale zabavíme se všichni ažaž.

Jo a taky se učim znakovku. "Co nevidět" budu muset zpátky do práce(fuj se mi ještě vůbec nechce) tak se třeba bude hodit. I když si nedovedu dost dobře představit jak, ale jeden nikdy neví. Třeba se někdy bude hodit předstírat, že jsem hluchoněmá(když po mě zas budou chtít nemožný-nic neobvyklého).Ne, o práci ještě ne, ještě jsem na mateřský tak si to nebudu kazit takovýma představama.

No abych to nějak uzavřela, moje pocity z nacvičování trpělivosti se dají shrnout asi takhle nějak: "jau"!!!!

A tohle je ten titulek, ale ještě to nějak neni ono, fakt nevim, prostě se mi na tom něco nelíbí a nevim co.(Takže zatim zůstává co tam je.)