Upřímnost je důležitá, ale....

 No jo, lhát se nemá a nechávat si pocity pro sebe asi taky ne. Jenže když mě něco vytočí, tak bych asi měla chvíli počkat než nějak reaguju. Jenže já to prostě neumim a ať dělám co dělám nejde mi se to naučit. 

Ale zas si říkám, než se dusit a přetvařovat, je lepší pěkně říct na rovinu, co si myslim, i když se mi třeba reakce nebude líbit.Protože v přetvářce jsem žila pěkně dlouho a stejně to nijak extra nedopadlo. Naštěstí se z toho dalo ještě dostat. A i když jsem někdy asi výbušná a našvaná zbytečně a kvůli blbostem neni to lepší? Pro mě určitě, ale kdo to má vydržet?