Je toho nějak hodně

Tak se malinko změnila situace.Už nepíšu nic proto, že bych odvykala od noťase nebo, že by chyběla ispirace. Teď je toho na mě nějak hodně. Ségroušek odjel s Klárkou do nemocnice na sundání sádry, takže tady máme Anču. |Je sice hodná, tedy v rámci možností, je to dítě, takže žádnou extra vzornost nečekám, že. No jo, jenže ona furt mluví, mluví a mluví. Ještě, že jde aspoň občas ven s nějakou kámoškou. Zítra si dokonce nějaký dvě pozvala na návštěvu. A naši makaj do večera, No bezva. Ale co, strčim jim vyvenčit psa a když bude hnusně a budou vevnitř, tak jim nacpu Míšu, stejně za nima poleze.

Ty brďo, vždyť on má sklony bejt zrovna tak ukecanej jako Anča. No nazdar. Ale jemu ještě neni až tolik rozumět. Jako, abyste si nemysleli, mě to nějak nevadí, jenom mi z toho prostě třeští palice. Ach jo, proč nemam nějakou náhradní hlavu, když by jedna bolela? 

Tohle ale zdaleka neni všechno. Už je hnusně, takže topim. Já vim , nic složitýho, jenže mi máme takovej ten kotel, kam se musí každou chvíli(cca po dvou hodinách, když tam nacpu co se vejde) přikládat. To uhlí je na tak vysoký hromadě,že mám co dělat, abych dosáhla nahoru. Já vim, naber ze strany, ok, ale to by to muselo jít. Tam je "ohrádka"  Takže tam skáču jak opice, ještě, že aspoň dříví mi táta naštípe, to už bych fakt nedala.

No a taky vařim. Naši oba ještě makaj(mám holt "mladý" rodiče) a tak nemaj kdy. A o hladu bejt nemůžem a ani nechcem. Zvlášť když jsou tu děti. A havěť zvířátka. Takže ještě krmim ořecha Ferdu.Kočky holt musej chytat myši a krmí je též ráno děda. A já ještě sem tam přes den, když nesu jídlo psovi, protože oni vám tak sociálně koukaj, že mě to vždycky udolá.

Do toho trénujeme s malým pobyt venku bez plenky. Doma už to celkem umí, ale venku mezi dětma jsem se zatim bála ho nechávat jentak. No, někdy nám to jde, někdy ne. Holt teď budem chvilku mít trochu víc prádla. Ale je docela šikovnej, tak snad to nebude o tolik.

Jinak mě čeká návštěva zubařky, ulomil se mi kousek zubu. No, ale to přežiju, zubařofóbie musí stranou, nechci si vyšlechtit kazík hodný vrtání (fuj).

Taky mám "zraněnej"  prst u nohy. Jsem šlápla na střep. No co, střepy nosí štěstí(/si říkám, že štěstí bylo, že jsem na něj šlápla já a ne nějakej z prcků). Pro jistotu už jsem to místo pod včera v zápalu nějaké dětské hry rozbitým článkem z lustru vyluxovala ještě jednou., tak snad už nic nehrozí.

No nic, koukám, že ani ten článek nedává asi moc smysl, tak vám ještě ukážu, čímže jsem se to dneska večer u noťase odreagovávala a jdu spát.

Ps: Na komenty pod předchozím článkem odpovím až naberu síly a zrovna tak si u vás i počtu. 

Tak a tady je ta odreagovávačka. A dnes jsem si na těhdle programech hrála naposledy, aspoň na čas. 

Někdy do budoucna to možná ještě upravím. Nějak to neni ono(zkrátka to neni to co bych chtěla):).