Když už jsme u toho přiznávání

 Tak když už jsme u toho přiznávání se ke kdečemu, kterýžto jev jsem zpozorovala i na jiných stránkách než těch mých, tak jsem se taky rozhodla k jednomu skandálnímu odhalení. Stejně by to jednou prasklo, takže co. Nemůžu přece věčně tvrdit, že je mi pětadvacet, zvlášť teď, kdy poněkud častější nával mých vztahovačných, vzteklých a pesimistických nálad podpořila první maličká (byť nepatrná) vráska na čelíčku.

Takže pravda je takováhle: 1981

Pro ty, kterým není jasné, co to je: Jen pěkně trénujte důvtipnost.

___________________________________________________________________________________________________________________

No a aby toho nebylo málo, tak se vám k něčeu přiznám a doufá, že za to nebudu "ukamenována" či jinak nemilosrdně trestána. musím uznat, že  mě tenhle virtuální svět maličko přerůstá přes hlavu. Čtu toho čí dál víc, a tak některé články prolítnu jen narychlo a tak se snadno stane, že koment až tak nesedí. To by  myslim nebyl až takovej prohřešek, nakonec kdo to občas takhle nedělá, že? Jenže já si pak říkám, co si ten člověk asi bude myslet. A dneska mi  konečně (zas jednou)došlo jedno: Vždyť je to fuk. Stejně většinu těch lidiček nejspíš nikdy v životě neuvidím živě a virtuální svět, i když je fajn a zatím mě docela baví, není realita. Tím pochopitelně nechci říct, že bych si některé z vás více či méně neoblíbila. 

Ale tak nějak si říkám, že tu zas trávím nějak hodně času. Né, nevadí mi to, ale nezlobte se proto na mě,  nad realitu mimovirtuální prostě není.

_____________________________________________________________________________________________________________________________________

 A když už jsem si tak zvykla dávat pod články muziku, tak bbych řekla, že tahle, ač už je pár let vinilka s tímhle umělcem zaprášená, se k tomu dnešnímu  nejen článku, ale i dni hodí:www.youtube.com/watch