Náročnej den, ale pěknej!

 Tak dneska to byl náročnej den, jak na hlavu  tak na fyzyčku, ale přežila jsem, až na straaaašně bolavý záda, bez úhony.A protože včera to bylo trochu depresivní tak dneska začnem pěkně zvesela.

Konečně nám tady taky napadla kopa sněhu, to vítám, ještě bych uvítala, kdyby nemrzlo, aby se dali stavět sněhuláci, ale tak všechno nejde hned, že?Inu, vzala jsem ven svý tři oblíbence, nejoblíbenějšího Míšu , psa a foťák-jo jo, jsem ráda, že už je doma. No, sice pořád nevím, kam že jsem to tu paměťovku dala, ale však ona se objeví.Aspoň, že jde těch 5 nebo 6 fotek udělat i bez ní. Takže tohle z dopolední vycházky:

Docela mě mrzí, že jsem si foťák nevzala ven i včera k večeru, protože zrovna zapadalo sluníčko qa ty barvy mě strašně fascinovaly. No tak holt příště.

Dneska jsem měla jiný starosti:

"Míšo, netahej tak toho Ferdu! Ferdo, neotáčej se ke mě zády, když Tě fotim, a vstaňte -obá!!!!"

No jo byla to pěkná prochajda.

_____________________________________________________________________________________________________________________________

Procházce předcházela návštěva švagra, který nám přišel zapojit nový sporák, společně s Aničkou. Ta si zas přišla pohrát. No, že povídá, povídá a povídá, tak to už jsem si zvykla, ale ona dneska slečna byla nějaká mazlivá(dopoledne) a chtěla se pochovinkat(asi, že viděla, že chovam Míšu). No co nadělám, tedy spíš co vodělám? Pochopitelně záda. Anča má asi tak 30 kilo(já něco málo přes 5O). Ale zas , když ona to potvůrka umí se tak pěkně vlísat. Ach jo, jsem měkouš.

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Včera odpoledne, nebo předvčírem, při návštěvě Sikorky jsem se dověděla, že je u nás ve vsi Mikulášská nadílka, a že , i když Míša  ani já tu nemáme trvalý bydliště, tak prcek stejně dostane balíček, a že máme jít, protože tam budou prostě všichni. No tak jo. Batolan dnes po obědě usnul-naštěstí. Poslední dobou se mu nějak podezřele často daří polednímu spánku se vyhnout. O to dřív jde večer, ale já přes den nestíhám, protože můj malý hyperáček je človrda, na kterýho musí jeden pořád dávat bacha. Je totiž tak trochu kaskadér. Ale o tom teď psát nebudu.

___________________________________________________________________________________________________________________________

No, nadílka byla fajn, Míša lítal mezi dětma jako splašenej, já byla donucena jednou dělat "vagónek" mašinky, pak přišli čerti s Mikuldou, ktrejch se prcek nejdřív bál, ale když dostal balíček s cukrovim tak pookřál a stoupl si do řady na balíček znovu, asi že půjde druhý kolo. Neprošlo to.

_________________________________________________________________________________________________________________________

No a nadílkou to nekončilo, ještě jsme jeli se ségrou a našima třema smráďatama do sousední vsi na ohňostroj. Bylo to pěkný, ale držte dítě, který je tak nadšený, že jde pořád do předu a přemýšlí, kudy že by nahoru k těm světlům na obloze vlezlo. 

Fotky z nadílky i z ohňostroje budou, až si Sikorka u nás vyzvedne svůj zapomenutý fotoaparát nejspíš někde u ní.

____________________________________________________________________________________________________________________________

Pak byla Sikora's family na návštěvě chvilku u nás. Míša boural Anče "chaloupku" z matrací , Anča se vztekala, pak nechtěla zas jít domů,že bude ještě tady, že si to chce užít, a že.................................................(tisíc a jeden důvod..). Nakonec si vydyndala ještě půl hoďky. No a při Star dance, na kterou jsem se dneska docela těšila, usnul i drak, u televize neusíná, takže jsem viděla prdlajs. 

______________________________________________________________________________________________________________________

To byl zase den. N8ročnej, ale pěknej.