Předvelikonočně

 Ten posun času mě zničí. Jsem čekala, že malej bude vstávat dýl a on to nějak popletl. Vstává o hoďku dřív. Asi, že je dřív vidět nebo...co já vim..ale tak co už, se přizpůsobím, stejně mi nic jinýho nezbývá. Jen kdyby už neměl tu virózu batolecí, to je děs běs...ale dneska už se zdá, že mu je líp.

Kterej trouba vymyslel nemoci? To by jako nemohli bejt všichni, nebo aspoň prckové, pořád zdravý. No jo, já vim, že to nejde, ale je to škoda, no ne?

Blíží se nám Velikonoce. Nakoupeno na barvení, polepování a další akce s tímhle obdobím související už máme a docela se letos i těším. S Ančou mě to bude bavit. Tak snad si tou dobou slečna nebude zas myslet, že je jí minimálně patnáct(je jí osm) a nebude to ignorovat. Jinak to odnese Míša a to to dopadne. Tomu je sice vždycky taky osm, když je tu Anča, ale všechno dělá, když jí napodobuje, tak jako dvouleté batole, kterým skutečně je-ať si to zrovna připouští nebo ne.