Kde jsou ty klíče?

Tak jako to, že jsem náladová, netrpělivá, žárlivá ,.....zkrátka, že mám spoustu vlstností, které nejsou zrovna záviděního to by se ještě dalo. Nakonec až se trochu srovnám se stavem kdy léky už prostě neberu a pomine ta doba během který tohle všechno bývá mnohem horší tak snad bude líp, ale tohle jako by nestačilo. já jsem normální sklerotik.

O tom, že jsem si vařila kafe v lednici už jsem asi psala. Zkrátka jsem tam postavila konvici, když jsem vyndavala malýmu snídani myslím a tu konev jsem si tam postavila a pak si jí zapomněla zas vzít. A potom jsem jí tu hledala jak trubka. Tohle už je ale starší záležitost. Zato ty nové. I když je fakt, že někdy to není jen to, že by paměť stála za houbeles, ale přičiní se Míšátko. Má spoustu věcí v "úkrytu".Ale všechno na něj taky hodit nemůžu, protože třeba foťák na skřín , na kterou ani ze židle nedosáhne, určitě nedal. Jak já se ho nahledala. A takhle hledám každou chvíli něco.

Ovšem kde jsou teď naše klíče, to by mě zajímalo.A to hlavně proto, že mě vážně nebaví chodit nakrmit psa, zatopit, pro poštu atd. oknem, stejně tak jako se oknem bavit s návštěvama. Ještě, že nepřišel za poslední dva dna v době, kdy jsme s malym byli doma sami nikdo, kdo by chtěl dál. By to měl i s kurzem lezení oknem. Ale naštěstí máme okénečka nízko, takže se to dá. Horší by bylo, kdybysme museli lézt po okapu, hromosvodu nebo tak podobně....mě už to nějak neláká a malej?....Tak ten má na tyhle aktivity času dost.

Tak se mějte, já jdu hledat, ať můžeme chodit zas dveřma jak se to normálně dělá(aspoň myslím).