Porod(vzpomínka na starej řetězák u Lentilky).

 Tak jsem si nedávno vzpomněla ma Lentilčíno anketu o tom jak přišli na svět vaše ratolesti. Tehdy jsem neměla moc síly se k tomu vracet, Teď už je to trochu jinak. Takže to bylo asi nějak takhle:

Vlivem událostí v předchozích měsících a snad i kdysi mého né zrovna příkladného života se u mě objevila předporodní deprese,která narostla do takových rozměrů,že jsem se dovrovolně nechala zhospitalizovat na psychárně.

No a v den D si tak s několika lidma sedíme u stolku v bašta koutě a mě zničeho nic prasklaa voda, Neviděli jste ten fofr,když to zjistili náčelníci(personál oddělení). Měl strach, aby akce neproběhla hned, Jo prdlajs, na minise jsem si ještě pěkně počkala.

Než mě převezli držela mě ''spolubydlící'' z pokoje za ruku, nějaká paní mě dávala pusinky ma tvář a pak přišel(v těch místech) kámoš, poplácal mě po rameni a povídá: ''To zvládneš''.

A co mi taky zbejbalo?

No a byla jsem v porodnibi a nic, Míšiště mělo čas a nelezo a nelezlo, Stahy žádný a krom tý prokoplý vody žádná známka, že UŽ.

Nechali mě se vyspat a druhej den se zas nic nedělo. Než mi dali vyvolávačku. Jaaaaaaaau, i přes nějakej tišič to byla bolest nesnesitelná a v pravidelných intervalech. A pak konečně přišla záchrana(po pár hodinách) v podobě strejdy doktora(asi nějakýho megašéfa odděleni), kterej rozhodl že provedou sekci(císařák).

Nejkrásnější mimino na světě mi z břicha vyndali za sedm minut sedm v prosinci28.2008.