Když už tak....

 Když se to kazí,ať jsem aspoň trochu slušná, tak pěkně všechno. Je mi fuk, že bejvalýmu pomalu končí pobyt na dětském letním táboře odvykačce, to, že je třeba zaplatit milion a něco nedoplatků(plyn, elektrika,....) mě už taky nevytáčí tolik, i když radost z toho nemam, ale to, že už mi víc jak tejden docela dost bolí břicho, to mě tedy štve hodně. Ale co, přežiju to, jako všechno. Mám devět životů. Co na tom, že jedu desátej?

Kdyby to aspoň nebylo tak trapně nárazový. Si jeden myslí, že už to bude o.k.-a tumáš-neni, neni a neni. No nic, jsem si poplakala-jo a ještě pořád nemam ten net, ono je ten náš noťásek nemocnej víc, než jsem myslela. Asi mě nakazil, grázlík. Tak snad je  tenhle divnej stav jen přechodnej.