Běžný den - report

 Je 31. října a u Kamínků kolem páté hodiny ranní několikrát opakovaně po určitých časových úsecích zvoní budík. Vstává vetší chlap,chvíli běhá po bytě sem a tam a pak s "našením a plný elánu" odchází do práce.

Je 7.30 a u Kamínků opět zvoní budík, na který nikdo nereaguje. Pak ještě jednou, snažím se to opět ignorovat, ale z vedlejší místnosti, konkrétně z postele v dětském koutku, se ozve:"Boťi obouť".

A pokračuje to: Mami, máááámíííííí, kati, kati, já ti kati(já chci kaši)!

Je 8.15 a já i Kamíňátko vstáváme.Chodíme totiž do školky. Oba.Tedy zatím oba, než si tam prcek zvykne tak to má do konce týdne na část doby s rodičem(tedy mnou).A pak už je z něj předškolkáček. Několikahodinnová samostatná jednotka. Však on to zvládne, je to přece borec.

To nám ostatně dokazuje každou chvíli.

Je 11hodin a nějaká ta minuta. Přicházíme domů a u dveří potkáváme sousedy. Tedy sousedku a nejkrásnějšího souseda. Je mu rok.Zveme je na kafe a nikdo z nás ještě netuší, co nás za chvíli čeká za akci. 

Děti si hrajou, my drbrmr, chvílema si hrajeme s nima a pak kolem jedný sousedi odchází. Tedy aspoň si to myslí. Jenže bacha. Šlojmík si návštěvupojistil. Zlomil v zámku klíč. Klíč od úplně jiných dveří. do pr..... Co teď?

Voláme na vše strany a všichni radí v podstatě totéž, odvrtat zámek. Jasně, to každá ženská běžně umí. Takže nic. Něco po 14.OO jsme vysvobozeni Kamínkem starším. Ten klíč šel trochu vytlačit a pak se to z venku odemklo.

A den nám pěkně pokračuje.

16.OO  Kamínková zběsile hledá tašku, ve kteé má občanku. Neni, neni, nikde neni. Tak znova. Taška se našla, občanka v ní neni. Překvapivě se našla tam, kde by mě nenapadlo. Na místě, kam patří. JJ, pořádek především.

Odcházím vyzvednout milion dolarů nějakej ten "drobnej" do banky. Chlapi jsou doma spolu. Chvíli na zvoní telefon, s tím, že prcek brečí, a že už dlouho, ale že to zmáknou. O.k., tak snad jo. Zvládli to, čuměj  koukaj na Jen počkej zajíci a žerou baštěj.

Je kolem 7 večer konečně jsem doma. S nákupem a zbytkem výsměchu drobných.A jde se makat. Takový ty "zábavný" činnosti jako mytí nádobí, uklízení prádla a tak. V koupelně je kýblík se Šlojmíkovo hadrama. Nějak jsem na ně pozapomněla. No a tak vylévám vodu. Kua, to je smrad. A ještě větší průser průšvih, nejde to vyvětrat. Máme zateplený okna. Ale větrák s otevřenejma dveřma to spraví. Smrdí, smrdí, to to smrdí. Chodba smrdí, schody smrdí, Plzeň smrdí. No dobře, jenom chodba se schodama.Plzeň je v pořádku. Zatím. A teď už vlastně i barák.Větrák odvedl dobrou práci. Dostane přidáno. Bude větrat častějš.

Tak a teď je půl desátý a jdeme koukat na film .TAK DRŽTE PALCE, AŤ NÁM NEBOUCHNE TELKA. 

ALE Z TÝ LEPŠÍ STRÁNKY, KDYŽ UŽ JSME TEN TÝDEN NAČALI TAKHLE PĚKNĚ, TAK UŽ NÁS JENTAK NĚCO NEZASKOČÍ.