Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

adil: Jé, chůdy ! To mám vzpomínku-táta nám tehdy udělal takové dvouposchoďové, jedno stupátko níž a nad ním výš druhé. Na ty vyšší jsem s bráchou lezli nejdřív na dřevěný plot abYchom na stupínky vůbec dostali. Něco jsme se nablbli. Kde je těm časům jen konec No a taky se u toho nemůžeš moc, protože pak nemáš sílu a soustředění a prostě spadneš raz dva, však víš...