Tak jo, mají to tu všichni a tak si říkám, že bych si ten rok 2011taky mohla shrnout. Jo, bylo toho letos docela dost, ale celkově vzato byla většina změn spíše ku prospěchu, i když mi to zezačátku třeba nepřišlo.
2011
Takže, mezi lednem až květnem jsem se přestěhovala od našich i salym zpátky do Plzně, zjistila, že vztah na dálku opravdu nechci a vlastně, že to co teď mám nějak není pro mě to pravý, podnikla pár výletů na různý místa(aspoň prcek taky něco viděl) a naučila se pěr nových věcí na PC. Taky jsem poznala pár nových lidí, ale to vlastně nejen mezi lednem a květnem, ale v průběhu celého roku.
Koncem kvěna, na moje narozky, né e bych si v tu chvíli zrovna uvědomovala, že je mám, slavilo se předem, jsem po pár letech zas viděla Kamínka. Nj, kluk nám nějak vyrost a celkově...prostě byl a je přesně takovej jakej jsem si kdysi myslela, že jednou bude. No dobrá, skoro přesně, ale já na detaily kašlu.Teď je mi prostě dobře.
Jenže vždycky se najde něco, co je tak trochu..problém? Já nevim, chápu, že se malýho biologickýmu nelíbí, že jsem s někym jinym, jenže přece nebudu věčně sama. A snim? NO, to bych mohla rovnou dobrovolně odevzdat občanku na psychárně a nahlásit si tam trvalej pobyt. Nezměnil se ani za mák, pořád chlastá, dobře, teď po tom léčení možná trochu míň, do práce nechodí, bydlí, no bydlí, přebývá, u matky, trvalej pobyt mu jaxi odhlásila a krom toho, že chce prcka občas vidět se nikdy nijak zvlášť nestaral. Tak proč mám pořád ,kua, takovej divnej pocit, když ho vidim. Něco jako soucit. Jo, je mi ho líto. Já vim, může si za to sám, to už jsem nejednou slyšela a vlastně to vim, jenže jsem asi pako. Já prostě nikomu nic moc zlýho nepřeju.Chjo, by bylo na celej článek a mě se prostě moc nechce k tomu vracet. Proč taky?
Navíc malej už stejně bere spíš jako tátu Kamínka, i když mu tak neříká. To nijak neovlivňuju. Nechávám to na klucích, ať si to domluvěj spolu. Tedy na Kamenovi a Kamíňátku.No, spíš to oba necháváme na malym.
Takže to byl konec května. V červenci jsem osobně poznala pár lídí z píše CZ a spol., za což jsem ráda, protože teď aspoň někde vím, když něco píšu, kdo sedí na druhej straně .
Zlatíčko se k nám nastěhovalo někdy v září, ale stejně tu byl skoro pořád, takže to byo asi nejlepší řešení.
Během léta jsem začala zase malinko "sportovat". V uvozovkách proto, že nemyslím takovej ten organizovanej sport raz dva tři čtyři nebo teď všichni poběžíme, servem se o míč a jeden ho vystřelí do koše, branky,......
Ale jo, společenský hry mám ráda., ale bez odbornýho vedení. A raz dva tři.......aerobik, zumba(no tam ještě ta muzika je docela dobrá) atd., tak to prostě nemusim.Takže lano,myslim, že se tomu i nějak říká, jen teď nevim jak. Zkrátka lezení po popruhu, horolezecká stěna, chůdy a tak.
V září jsem začala shánět školku pro Míšiště. Ty státní jsou tu beznadějně přeplněný a zápisy byli někdy v dubnu. To jsem prošvihla, takže baby centra, soukromky a tak. Hledala jsem a něco málo našla. Jenže v tý, co byl cenově tak nějak přijatelná už chtěli děti bez plen a bez nehod. Což o to, bez plen už malej byl, ale nehodu semtam měl, tak jsme se domluvili že to malinko odložíme. A pak jsem sehnala centrum úžasný, čistý, trochu dražší, ale ani ty nehody nějak nedramatizovali. Jenže, Míša přej je asi hyperaktivní. No, já uznávám, že je hodně živej a možná je na tom něco, ale ono to taky může být tím, že je zvyklej lítat po velkej zahradě a mít hodně pohybu. I v Plzni jsme ho brali a berem hodně vylítat. Jenže prostě chodil jen dvakrát tejdně. No, za tu cenu to stačí až až. Ale paní "učitelka" s tím zjevně měla problém. Já vim, ono by bylo lepší, aby chodil denně, ale copak krademe? No hlavně mi , a nejen mě, přišlo, že by to bylo lepší, protože bysme víc platili. Co jsem tak postřehla, denně tam nechodilo skoro žádný dítě. Těžko říct, každopádně jsme se domluvili, že zkusíme jeden týden v kuse, abysme viděli jestli by si Míša časem zvyknul. Ale frajer malej zrobna onemocněl a tak z toho sešlo. A já mezitím sehnala školku levnější a blíž k místu, kde možná budu dělat. Navíc v baráku se zahradou a bez požadavku aby děti v poledne spali.Takže uvidíme. Tenhle týden se tam jdem podívat a možná domluvit.
Šlojmík udělal největší pokrok asi koncem roku. Už je mu když mluví celkem rozumět, to začalo na horách. Taky už nemá nehody ani v noci a zdá se, že zvládá spát bez pleny. No hurá!
V prosinci jsem dělala pohovor kvůli práci. Dostala jsem se až do finále a na výsledek čekám. Mezi svátky tam totiž nikdo nebyl. No do desátýho času dost, ale v týdnu si projistotu pořešim nějakou brigádu, kdyby to náhodou nevyšlo. Nakonec zrušit den dva předem jde brigoška vždycky.
JJ, budu teď mít fofr.
Pak už byli jen Vánoce,Silvestr a to jsme ve zdraví, se vším všudy, přežili. O.k, já tedy s naraženou prdelí kostrčí(ty Sikorojc schody asi rozsekám sekerou-polezou po laně:-)).
No a samozřejmě hory. A ty jsme si tedy užili.
A předsevzetí na další rok? Nedávám si je, stejně jsem nikdy žádný nedodržela:-).