Šlojmův poznávací aktivní týden

Den první-Muzeum loutek

Začlo to v pondělí večer kdy jsem dospěla k názoru, že pokud má být Šlojmiště přizpůsobivější je třeba naučit ho zvladatelnému pohybu ve společnosti a na veřejných místech. V úterý jsme tedy vyrazili do muzea loutek. Fotky bohužel nemám, protože při hlídání Šlojmíka fotit fakt nešlo. Jo, výstava je to pěkná, ale prcek je na to ještě trochu malej. Nejvíc ho zaujalo asi video s kašpárkem na informační plazmovce a pak v horním patře klika od opony, na kterou se fakt nesmí sahat. Ale abych mu nekřivdila, semtam si prohlídl i nějakou tu loutku, většinou hýbací. No, celou dobu se pohyboval rychlostí světla hodně rychle a zcela nelogicky(tedy pro mě). Ale zmákli jsme to.

Odměnou budiž nám kavárna dole pod muzeem-s dětským koutkem. Měli tam vláček, takže klid. Než mu tedy servírka dala bombón. Pak už běhal pořád k baru. Vyloudil ještě jeden a prchali jsme.

_________________________________________________________________________________________________________________________________

 Den druhý-labutě a mateřské centrum:

Bylo hezky tak jsme šli pěšky. Přes řeku je to od nás kousek. Navíc tam Míša může jít i sám-bez držení za tuku. No jít? Jakmile je puštěn v, vystartuje jak tryskomyš a běží, běží, běží....

Zastavili ho až labuťky a kani kachny pod mostem přes řeku. Hurá, aspoň něco. Nutně jsem potřebovala nabrat dech.

Tak, a jsme v cíli dnešní výpravy-Dětské centrum.Míša obsazuje auto, pak lítá od trampolíny ke skluzavce od skluzavky do auta-a tak dokola. Já mezitím vychutnávám vídeňsou kávu a vegetím. Bože díky za tu slastnou chvilku klidu.

Je večer, čas jít domů. 

"Já negíííí"!

Dítě se vzteká, vzpouzí a odmítá jít. Nakonec se nechá ukecat na labuťky. Zpátky se tedy vracíme toutéž trasou. Naštěstí tam pořád jsou.

___________________________________________________________________________________________________________________________

Den třetí-Muzeum strašidel:

Jo, celej den byl takovej...strašidelnej? No, spíš strašnej. Odpoledne, když Kamínek odešel makat-jj, zas má chudák jeden z těch blbejch tejdnů, kdy musí do práce odpoledne, jsme sbalila hopíka Míšu a pěšky jsme vyrazili k náměstí. Tomu doma předcházelo zběsilé hledání klíčů, volání na všestrany jestli nemaj nějakej fígl jak se dostat ven i bez nich aniž bych musela šplhat po okapu, hromosvodu atd.(s batolanem to zatím nejde). Neměli, ale klíče jsem nakonec našla. Byli v autíčku. V Šlojmovo autíčku.Vrrrrrrrrrrrrrrrrrr!

No nic, klíče jsem našla, ale někde buď v muzeu nebo cestou tam jsem ztratila mobil. Nějaká pipinka ho našla a hned volala, jj, Kamínkovi. Ale nedělejte si iluze, nechtěla ho vrátit, chtěla....co já vim co chtěla, každopádně jí Kamínek prozváněl a opruzoval tak dlouho až to vypla. Tak a měla po prdeli legraci. Mám tam pin. Podrobněji po straně ve vykecávači.

Člověk by čekal, že po takovém dni, zpátky jsme šli též pěšky, bude Šlojma večer unavenej. Jo, prdlajs, šel spát až po osmej. A to ráno vstával už před sedmou. Mít půlku jeho energie vylezu Čomolungmu! Jenže nemam, no!

Ale teď k tomu muzeu. Nejvíc prcka asi zaujal Cukrštejn. Taková chaloupka, kterou mohl probíhat. Odvlečen tamodsud zastavil se u vláčku. U vláčku za provazem a špalkama(aby se k němu nešlo dostat). Inu v nestřeženém okamžik,u posunul ty trapný dřeva a podlezl lano. Naštěstí jsem ho vylovila včas. Pak už jen porazil informační tabuli-naštěstí si toho nikdo nevšiml-tak jsme jí zas vrátili do původní polohy. Nic se jí nestalo. Hurá! No a na závěr opět scéna, že domů tedy ne. 

A strach. Z těch cca 20ti strašidel se malilinko bál jenom čertů-fotku dodám, je nějaká nekvalitní, tak musím upravit,-jinak mu to přišlo spíš jako pěkný cizí zvířátka.

Tak a tady to dnes ustřihneme. To be continue.........................................................................................