Psycho-psychoúvaha

 Schíza, deprese, úzkost, panika,...něco, co nepochopíte pokud to neprožijete. Můžete to studovat, můžete znát spoustu lidí co tohle mají, ale ty pocity se pochopit nedaj.Tedy pokud natom nejste stejně, což není zrovna nejlepší. Oni dva lidi, co jsou na tom stejně blbě se můžou zrovna tak podržet jako stáhnout dolů, to je individuální, ale odborníci to nebývaj. A pokud nejde jen o malej stresík či běžnou depku , tak to ty odborníky chce.

Já vim, každý z toho, co jsem zmínila na začátku je  něco trochu jinýho, jenže jedno mají společnýho, člověk má až moc co dělat sám se sebou a většinou, není-li to tedy otázka dědičnosti, si za to může sám.

Ne, nestuduju psychologii a ani nebudu. Lidí, co tohle dokážou je málo a ještě míň těch, kteří jsou dobří a opravdu umí pomoct. Ale to je zaso něčem trochu jinym. Takže čim si za to tak asi člověk může? Nadmírou stresu? Alkoholem a drogama, který už nezvládá a nedokáže se smířit s absťákem? Halucinace přijme za skutečnot a je to? Blbejma životníma zkušenostma?-jj, na někom se Osud fakt vyřádí,.... Jo, všechno je možný. A proč se tim zabejvam. Aby byl člověk schopnej se sebou něco dělat musí se nejdřív asi dobrat příčině. Tedy tomu, co způsobilo, že se mu nelíbí jeho, většinou už docela vážný, stav. Kde to začlo, proč a co chce dělat dál.

Já vim, takhle to zní strašně jednoduše, ale ono to bývá docela boj a to nejen pro člověka samotného, ale často i pro psychology, terapeuty a tak. 

Základem úspěchu je ale vždy jedna věc. Člově kmusí mít aspoň špetku vůle něco se sebou dělat. Jinak je to marnej a předem prohranej boj.Toliko postřehy ze života. Většinou od lidí, co už na tom zrovna dobře nebyli. Někdo už je, někdo ještě ne, někdo jena dobrej cestě a někdo bude vždycky v.......

A co teď s tim? Si člověk říká jestli není nějaká prevence i proti těmhle virům. Ale jo, ta je snad na všechno, jenže jako u všeho taky nefunguje vždycky.Ale tak aspoň pár možností:

Jakejsi pravidelnej režim(vím není snadné se ho držet, ono to tak úplně přesně ani moc nejde, ale aspoň tak nějak orientačně a přibližně se to zvládat dá).

Dostatek spánku(ani málo ani moc-každej má jinou potřebu) a pravidelnej příjem tekutin. Ono dehydratace způsobuje únavu a únava způsobuje kdeco.

Nějakej ten relax, aspoň jednou za čas(ideálně pravidelně)-něco, co vás baví a zčeho máte radost.

No a pochopitelně kontakt s lidma. Ten je straaaašně důležitej. Robinsonovi na pustym ostrově taky málem hráblo, ale...jo, Pátek se prostě hodil:-).

A proč o tom píšu, protože mi přijde, že dneska má tyhle problémy snad každej třetí člověk a mě docela zajímá čím to je? 

No, úvaha by to byla na dýl, jenže teď na to není čas. Tak třeba někdy příště. Jo a klid, ne, nemam zas nějaký depky nebo stresy, je mi docela fajn, je mě tohle prostě zajímá!