No nazdar!!!

No nazdar. To jsem si pomyslela, když jsem si zas jednou pročítala svá zdejší veledíla.

Dost bylo psaní rádoby smysluplných článků. Nějak už mě to nebaví, navíc při jejich čtení zjisťuju, že veškerá snaha zapůsobit jako inteligent se míjí účinkem. Aspoň mě přijde, že některý působí spíš jako kdyby je psal pořádnej moulík. No, ale proč se za svoje slabý stránky stydět? Někdy si fakt jako moulík připadám.

Zkrátka už se na blogu nehodlám zabývat psaním článkůo sobě, stejně už bych se buď to opakovala nebo psala i o věcech, který fakt nemusí nikdo vědět.A to se mi zas nechce. Ne, nebudu si opět dávat(jak mívám ve zvyku) pauzu od psaní, Stejně to nikdy dlouho nevydržím,ale zkusím vyhnat ten někdy "maličko"depresivně laděnej nádech tohohle blogu pryč. Ale nejspíš mi to stejně nepůjde, a to si přitom myslim, že nejsem pesimista. Já si někdy fakt nerozumim. A pak bych chtěla, aby mě chápali druhý? Chudáci, vždyť to někdy ani nejde.

Takže tak. Dneska nic víc na srdci nemám..