Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

newold®blbne.cz: Je to asi dva roky, kdy spolu mé, již dospělé, děti řešily, jestli byly vůbec kdy bity. Shodly se na tom, že nebyly. A co si pamatuju, nevedly se u nás nikdy ani žádné sáhodlouhé výchovné projevy. Přesto nekradly, nefetovaly, nelhaly.
Děti jsou malí lidé, kteří se musí teprve všemu naučit. A učí se to tím, že pozorují svět, své rodiče a vše napodobují, opičí se.
Nikdy jsme s manželem nerozpatlávali barvičky po krásné červené sedačce, proto to asi díky Matrixu nenapadlo ani naše děti. Nevím... Ani na takové lumpárny neměly čas, neb jsme se jim věnovali, hráli jsme si s nimi, jezdili po výletech, četli jim knížky, než se to naučily ony.
Jedna výchovná je opravdu lepší než deset doktorů.
Ale.
Je opravdu výchovná? Není ono "výchovná" spíš jen naším selháním?
Vidím to u své nejmladší sestry. Dělá na tři směny a když přijde domů, tak než by se věnovala dětem, dřepne si k počítači a hodiny zahlcuje fb nesmyslným sdílením rádoby moudrých hlášek, kterými se beztak řídit nikdy nebude, protože dřepět u počítače je snazší než žít. Na děti ječí a k výchovné ráně nemá nikdy daleko.
...
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Jen si zkrátka myslím, že tohle téma není zdaleka tak černobílé, jak je tu nastíněno.