Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

marinka: Takže si to shrneme: (Zdejší) většina je toho názoru, že jedna výchovná nevadí. Citlivější jedinec(sorry Meči-ani jako Badass to neschováš) nezapomněli dodat, že lepší, když to jde bez.Vlastně bych to tak nějak viděla taky.... Jenže jsme jenom lidi a nervy máme jen jedny. Někdo pevnější, někdo slabší, takže úplně bez to jde asi jen výmečně: Při opravdu hodných a vzorných dětech(né, že bych už takové viděla, ale netvrdím, že nejsou) anebo při neskutečně trpělivých a časově né až tak vytížených rodičích(nutná kombinace obojího). Pravdou je, že ta výchovná bývá(né vždy, ale stane se) občas výchovné selhání(když to není příliš často, ale spíš výmečně, nemělo by to dítě nějak extrémně poznamenat). Důležitý ale je, což už je spíš můj názor, že když už dostane, mělo by naprostp jasně chápat, za co, že to vlastně bylo a netrestala bych takhle pokud to provede poprvý.
Jo já vim, když je prcek celej den protivnej, vzteká se, vám je do toho blbě a dítě pak ještě vyvede nějakou blbost, je sice krásný, že jste odhodláni řídit se poučkama o "nenásilné" výchově(při lepších podmínkách to i zvládáte) ale.....
Takže asi tak. Chtěla jsem to původně rozebrat jako článek, ale nemám na to moc času a řekla bych, že naše komenty bohatě stačí.
Ještě dodám, že New-old má pravdu v tom, že to není tak jednoduché(co dítě to povaha) a že otázka je položena trochu, ehm, blbě. ...Tak trochu schválně a trochu proto, že mě lepší varianta otázky nenapadla. Takže tak.