Blogy

Tak jsem dnes opět pročítala některé blogy. Musím říct, že zvlášť na některých si člověk opravdu počte. Na jednom  z nich jsem narazila na článek o tom, co vlastně lidi může vést k psaní blogu a jestli se navzájem znají i osobně nebo jen virtuálně.A proč si někteří vylévají své pocity vlastně cizím lidem.Motivovalo mě to k tomu, abych napsala tohle, co tu teď čtete.

Nemůžu a nechci mluvit za všechny, ale já to mám tak, že když už se mi něco nechce donekonečna rozebírat s lidmi, které znám a vídám osobně, ale chci to ze sebe dostat, tak to prostě napíšu na blog. Většinou se mi pak uleví, i když některé články třeba vzápětí smažu. Že jsem ty lidi nikdy neviděla a neznám je osobněmi ani moc nevadí. Oni mě taky ne a svým způsobem mi to vyhovuje, protože jejich názory by tím pádem měli být nezaujaté.

No a někdy se prostě potřebuju jenom odreagovat a na to je psaní článků jeden z docela dobrých způsobů. Jaké jsou ty ostatní? Je toho víc, u mě třeba meditace, kreslení, procházka s prckem,... Ale to je u každýho jinak.

No a když se mi zrovna nechce psát nebo není o čem, tak čtu to, co vytvořili ostatní. A musim říct, že mě to rozhodně baví víc než noviny a časopisy. Tady je to aspoň na více témat a jak optimistiký tak pesimistický. Jak u koho. A to je dobře, aspoň je z čeho vybírat.

Tak takhle to mám s blogem já. A jak jste na tom vy?

Dodatek: Tohle je ukázka toho jak se odreagovávám jinak než na blogu(samozdřejmě když prcek po celém dni konečně usne- je pěkně živej a to je dobře. Ale dá to zabrat).Já vim, neni to žádný veledílo, ale pomáhá to.No a taky je tu ten obrázek proto, že už je konečně umím vkládat. Teď už dokonce i tam kam chci.Tak jsem se chtěla pochlubit, no..