Dobře, já vím, že sebeprosazení, zvídavost i šikovnost se pro život hodí a je fajn, když tohle všechno člověk má. Když to ale v dost velké míře ukazuje už ve druhé polovině svého teprve druhého roku života, tak je to docela síla a maminka má co dělat, aby to zvládala.No, ale dneska jsme mělo díky mému batolátku co dělat víc lidí než jenom maminka. A i na něj toho nakonec bylo moc. Ale hezky popořádku.
Jako skoro každý dopoledne jsme vyrazili ven. Prcek sice vyjel v golfkách, ale hned jak jsme byli mimo silnici jsem ho vypustila, ať si jde nebo běhá pěkně po svých, stejně by se v kočárku jenom vztekal. Kupodivu, narozdíl od jiných dní si prozatím nesedal na zem, nevracel se, ale pěkně šel vedle mě. Možná to bylo i tím, že jsme šli okolo Sikorovic zahrady a za hradbou na nás volala teta(ségra), aby jsme šli na kafe. Slíbili jsme, že po procházce a pokračovali směr zvířátka. Dneska byly na řadě krávy. Přece jenom pořád lama, kozy a zas lama by ho mohly nudit, tak aby to měl trochu obměněný.Od tety až k první zastávce cesty(krávy v ohradě na který budem čučet) jsem ho vezla. Tady už jsme ale byli dost daleko na to, aby se chtěl za tetou vracet.
Kromě kravína tu býval i prasečák, ale dneska jsou tu jenom prázdný chlívky a ohrádky. Vlastně ba ne, jeden malej zvědavej čuník by se tu našel:
A právě tady se mi začal sebeprosazovat. On v těch ohrádkách bude a basta fidli a nepůjde dál a né a né. Když se mi ho konečně podařilo chytit a vynést, tak byl nemilosrdně opět posazen do golfek. Naštěstí se s tím docela rychle smířil:
:
Tak kámo a jedeme k tetě. Já na kafe a ty za Klárkou(strejda s Ančou jsou na výletě, tak ty bohužel neuvidíš, ale Tobě Klárka stačí, že jo?).Jak já se těšila, že si chvilku vydechnu a děti si pohrajou. No, vypadalo to, že to tak i bude, ale zdání klame, můj malý šikula se opět projevil. Na jeho omluvu musím říct, že to byla trochu i moje blbost, ale stalo se. A co vlastně. Po chvíli hraní venku a vypití kafe jsem už chtěla sbalit mrně a vyrazit směr domov.
Jenže Michalátku se domů ještě nechtělo a tak mi dveřma na terase zdrh dovnitř. No a frajer za sebou nejen zabouch, ale projevil i svojí šikovnost a otočil klikou. Jenže dveře jsou bezpečnostní a z venku kliku nemaj. Doprčic, co teď? Zkusim to dveřma vpředu. A jéje, tak to je průšvih, jsme jim ještě když jsme byli venku na terase zamkli, aby nezdrhli ven. No a teď je klíč zevnitř v zámku a dveře na terasu zabouchnutý. A Míša vevnitř a teď, když mu to došlo navíc začal strašně řvát.Ještě, že je táta}d2da] zámečník, jdu pro něj, on to nějak vyřeší. Podrobnosti vynechám, to bych se stresovala ještě jednou, ale asi tak po půl hodině usilovné snahy byl za pomoci jednoho místního chlapíka, kterej jel kolem a zapůjčil nářadí, dědy, vysazeného okna, střídavě uklidňující a brečící maminy a vyplašené, přesto akce a uklidňování schopné tety Míša vysvobozen.No a do toho se vrátil strejda s Ančou a aby toho nebylo málo, tak se přihnala i babi zkouknout, co se děje. Řvoucí mrně, který se naštěstí cestou domů zklidnilo, jsem doma ještě osprchovala, zazpívala mu a vysvětlila mu to, no a pak usnul, takže o.k. Vzbudil už se v pohodě. Ale já se vzpamatovávám ještě teď(a myslím, že nejen já).
Ale už nikdy nezapomenu povytáhnout zevnitř klíč v zámku a u tety budu s miminanem chodit ihned, né až za pár vteřin-ono to na průšvih stačí.