Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

tlapka: Nevím, nakolik je to srovnatelné, ale já jsem taky "taková povaha". Než bych se bránila, tak jsem si radši posmutnila někde uvnitř sebe, jednou za čas si přišla k našim "poplakat". Začalo se to lepšit někdy v pubertě, dřív jsem si nedokázala říct "ty mi taky můžeš víš co...", čím bližší člověk, tím to bylo horší. Ale ani teď neumím hodit za hlavu vše, co bych chtěla.
Držím palce, aby se vám to podařilo nějak (vy)řešit.