Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

kashe: Jednala jsi dobře - my jsme se o období vzdoru učili na psychologii. Když sebou dítě plácne na zem, je nejlepší ho ignorovat nebo sebou plácnout taky. Když vyvádí v obchodě, tak si ho nevšímat a odejít za roh. Prej dítě vyskočí a poletí za tebou. A když nevyskočí, tak chytit pevně do náruče, pevně držet a třeba i z krámu odejít a říct, že dokud se neuklidní, tak se nevrátíte. Nesmí se křičet, protože dítě bude rádo, že upoutalo pozornost. Takovou radost mu přece neuděláme! Jinak to prej to dítě nedělá naschvál...

---
kashe.pise.cz

marinka: Jo jo, už s ním nekřičim, k ničemu to nebylo, navíc jeho řev bohatě stačí. Nadále praktikujeme metodu "kočičky". Postavím ho do dveří , kde na ně chvíli kouká a úplně zapomene, že se chtěl rozčilovat. Tím, že to nedělá schválně si nejsem tak jistá. Ale možný to je, i když to tak nevypadá. Já žádnej velkej psycholog nejsem, tak fakt nevim.

---
marinka.pise.cz