Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.
Článek Ema v kůče mele mamuta..
Komentáře k článku: Ema v kůče mele mamuta..
hroznetajne: No konečně se taky ozveš! 
Slabikování znám, jo jo, mamka to zrovna učí, tak jí zkouším vymýšlet nové učební metody, ale zatím se mé nápady neuchytily. Nevím proč! 
zo: Pamatuju si, jak jsme kdysi v první třídě psali prstem do jemného písku rozsypaném na plechu . A slabikovali jsme s takovým podivným pípátkem, už si nevzpomínám, jak se tomu říkalo... Sestra zase pořád "robotovala" (mluvila t-a-k-h-l-e ). Hodně štěstí!
---
zo.pise.cz
marinka: O tom robotování jsem nedávno četla, a když si to vezmu zpětně tak jsem se tak , v odkladovém předškolním roce, naučila vlastně sama číst taky...Jenže pak přišlo ve škole čtení po slabikách a byla jsem nahraná neb to jsem neuměla a tak nějak nechápala.No a ve třetí už jsem si četla napřed protože mi ty písmena splývaly mnohem rychlejš. Dneska to s tím "robotováním" a slabikováním vidím malinko jinak (malýmu vyhovuje slabikování asi víc, ale on před školou číst neuměl, možná znal pár písmen, ale toť vše), ale to by bylo na článek.
Díky.
adil: ....jo, život je boj holt někdy..to máš pravdu a nechci Tě strašit svým tvrzením, že celý život je jedno velké bojiště - občas je bitva a střídá ji příměří....
---
adil.pise.cz
marinka: Ještě mám k tomuhle jedno doplňující tvrzení, mívala jsem ho v úvodu blogu: Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.....Ale je fakt, že ty boje jsou někdy pěkně drsný!
.