Já to stěhování prostě nesnášim

Pravda, ve svém věku už bych nemusela mít ony naivní představy, že než se přestěhujem,  všechno si hezky připravím, uklidím, promyslím a samotný přesun nás všech už bude brnkačka...JJ, mohla. Jenže ta moje fantazie *dloooouhý, předlouhý povzdech*.

A pak to přijde, krutá realita. Podmínky máte ještě poněkud ztížené tím, že před samotným prodejem bydliště předchozího se vám zde dějí kdejaké, sic dlouho plánované, ale délkou neodhadnutelné a neukliditelné (aspoň né hnedtak) rekonstrukce, jako třeba výměna stupaček v celém domě, výměna stávajících oken za plastová a tak podobně. Začalo to už v září. Dítě to naštěsí(to starší) nese statečně a navzdory tomu školu zvládá v pohodě. Pašák.S malou je to krapet horší, ale o tom jindy.

Tak tedy rekonstrukce v dočasném bydlišti nějak přežijete, byt prodáte a zjistíte, že vám zbývá ani né měsíc na přestěhování, a vy máte připraveno prdlajs a možná ještě nic k tomu. Nicméně nový majitel už vám prodloužil pobyt v nyní již jeho domově o měsíc a déle fakt čekat nemůže, protože...to je fuk, prostě to nejde.

I přijedete s nadějí do budoucího nového obydlí, podívat se, v dobré víře, že neuvidíte moc, co bude třeba poopravit a doladit. Jasně, studna se vyčistí, topení rozchodí a ten plot opravíte nakonec...Jenže strejda Osud, Pán Bůh nebo kdo to má vlastně všechno v našem životě na svědomí, je zrovna doma a chce se bavit. Docela drsnej humor, ale budiž, každej si potrpí na jinej druh.I zařídí blbé počasí. Pravda, v lednu a únoru vcelku běžnou věc, jenže, kdo by to po několika letech "tropických" zim čekal, že jo?

Topení je zamrzlé, studna zasr špinavá a na plot už kašlete. Větralo se tu naposledy..ummmm..větralo se tu vůbec někdy?Podlahy, dveře...vyměnit!!!!, aspoň ty podlahy. Aspoň ta zahrada, že vypadá pěkně. Hujajatralalahurararara.A přitom na podzim, když jsme tu byli s realiťákem...to byla krása(to normálně rafičej, šmejdi, ale co už máme svoje a počítalo se s tím, že kdeco bude třeba), ehm,Tááák, tady to máte, zlatíčka, máte na to 3 týdny a jedéééém.A do toho, protože srandy neni nikdy dost, nebo kdoví  proč vlastně, vám začne docházet, že TADY v tom bytě už vlastně nejste doma a dolehne na vás docela nostalgická, možná až lehce depresivní , nálada.JJ, ač jsem se těšila do nového jak želva, ořvala jsem to jak totéž zvíře.

To be continue....(pokračování příště).

btw: Koťátka už se nám narodila. Už jen čekáme až krapet poporostou, aby byla samostatného života schopná.Momentálně Míša řeší králíky a pěstování pomerančů s melounama a Josefínka sousedku se zvířátkama. Tuhle už s ní byla na nákupu :-).