První týden "v autě"

Tak tedy jezdím. Zase. Pravda, první den, kdy jsem vezla ráno autem své dvě ratolesti, předem poučené o tom, že když maminka řídí, tak v autě nemluvíme a buď se bavíme spolu nebo koukáme z okýnka, jsem měla docela strach. Děti pochopitelně mlčení nerespektují, na což už jsem si za ten týden tak nějak zvykla,  ale aby to nebylo tak snadné, z úplného okraje města jede MHD taky ve špatnou dobu.Jedno moc brzy a jedno zas dlouho. Jak bus tady na dědině. I musím do toho města přece jen kousek vjet. Mému klidu nepřidalo,  ani počasí. Dědek mráz už má asi krapet horší paměť a popletl si jaro se zimou, inu v jeho věku na to má právo, ale že by potěšil se teda říct nedá. Aspoň mě tedy spíš nas ne.Aspoň ty kytky na zahrádce, že nám nezmrzly. Ale zpátky k autu.

První den jsem tedy měla naprděno až za ušima trochu obavy, ale po úspěšném zvládnutí cesty tam i zpět a zjištění, co ušetřím času se to malinko zlepšilo. A další den zas..I parkovat se celkem dalo.No jo, se přiznám, parkuju jen tam, kde je dost místa, ale pro ten pocit, že to fakt dávám jsem si tam jednou i nacouvala. Klika, že to nedopadlo takhle:

No jsem prostě borec, boreček (klik).Pravda, asi ještě za volantem vypadám poněkud nestandartně (takový to "na tachometru 70 a ve vočích smr"t-a to po tý velký silnici mimo město jezdím i rychlejš:-)), ale tahle "autojávizáž" snad taky zmizí, časem asi.Jo a včera už jsem zvládla i natankovat .

"Kamenova autoškola" po městě mě čeká tenhle nebo příští víkend. Tak pokud jste z Plzně jeďte raději někam na výlet, ano?