Bláznivá iluze-pokračování

Jo jo, od tý doby co jsem shodila onu,v předchozím článku již zmiňovanou , větev ze stromu dolů sice uběhlo jenom pár dní, ale mě přišlo, že místo aby teda všechno šlo k lepšímu, tak jak jsem si to představovala, spíš na mě doléhá takovej zvláštní smutek a uvědomování si né zrovna hezkejch věcí, který se kdy v mym životě přihodily. Říkala jsem si, že je to s tou větví teda blbast a víc to neřešila. Proč taky, přece nebudu svuj život podřizovat nějakýmu klacku?

Jenže když jsem tam kolem(jako tradičně s mrňousem v kočáru) šla na procházku, tak jsem zírala. Ta větev buď to umí lítat a vyletěla zpátky(trochu sci-fi první možnost) nebo jí tam prostě někdo hodil(možnost druhá-pravděpodobnější).Nakonec pár lidí tam kolem projde nebo projede.

Jasně, že jsem to chtěla napravit a větvinku opět shodit a tentokrát nenechávat pod stromem, ale odnést k blízkému lesu(asi 20metrů), jenže se objevila taková menší překážka. Na louce, na jejímž kraji stojí onen strom (v té době ještě i s nežádoucí větví) asi tak 50 metrů od nás zrovna pobýval jeden postarší místní strejda. A kašpařte pod stromem, když víte, že to nezůstane v utajení(malej to ještě nevykecá-myslim). Inu vyndala jsem prcka z kočárku a nechala ho běhat po louce v naději, že strejda odjede. Jenže prd. Stál tam jak socha ani se nehnul. Nevim jestli meditoval, odříkával mantry nebo jenom vyhlížel nějakýho zajíce nebo srnu(né že by tu snad nějak moc týhle zvěře bylo, ale pán je myslivec, tak je to pravděpodobný). No, čekala jsem dlouho. A pak jsem se na to vyprdla.

No co, tak holt budu zas jednou za kašpara, a co má bejt? Nikdo jinej to "kino"(tedy kromě prcka, kterej se při sundavání (nejspíš jen v mé fantaziiočarovaného) klacku ohromně bavil a strašně řechtal.No, ale asi o tom pár lidí uslyší, strejda je totiž docela sdílnej. Aspoň budou mít místní starousedlíci(dědové a babči) co řešit. K čemupak jsem tu větev asi potřebovala? To nemáme na zahradě dost klacků? ,..............

Ale co, na drby kašlu, nakonec na téhle "akci " nic špatnýho nevidim. A mě je dobře, protože větévka nejen, že je dole, ale pro jistotu jsem jí odnesla domů a hodila jí do kotle. Takže už je fuč a  na strom se nedostane. Tahle teda ne. A jiná, tak ta už mě nezajímá. Tahle moje iluze v mojí občas(no spíš často) trošičku zmatené makovince patřila jen a jen téhle větvi a žádné jiné.

No, a teď už tomu životnímu štěstí, úplnýmu uzdravení atd. snad nic nebrání v tom, aby za mnou přišli na návštěvu. Nebo se rovnou nastěhovali natrvalo.Pro jistotu ale nebudu spoléhat jenom na iluzi a dál se budu snažit být spokojená sama se sebou, uzdravovat si sebevědomí a nebudu ztrácet víru a naději. Bez toho by totiž celá tahle "akcička větev", ať už je to jenom iluze nebo není, asi neměla smysl.

A tohle je ten strom(už bez klacku). Já vím, kvalita snímku nic moc, ale dočasně fotím telefonem, foťák mám v opravně. Příště už to bude snad lepší.