Marinka | všechnomožnyinemožny

Varování předem: Berte s rezervou a s ohledem na to, že mám dvě malé děti a jsem již poněkud přetažená. Děkuji!!!!!

...k týhle úvaze mě přimělo jakési desatero sdílené na FB (ano, i já už jsem podlehla modré asociální síti, naštěstí

Rok skončil a zároveň začal bez sněhu a sněhem. Paradoxně bez sněhu na horách, ale co, na Šumavě je pěkně i tak, a se sněhem ve městě. O té honbě za ním když tak někdy jindy. JJ, jen co jsme se vrátili z hor, nasněžilo nám tu. A tam vlastně taky. Naštěstí né moc a prý o nic moc lepší jak tu.Né, nejsem nepřející, ale...

Tak je tu po roce zase máme, Vánoce naše milé. U obchoďáků postávaj kamióny se Santou, takže jsem chvíli váhala, zda se nepřevlíct za Ježíška a nejet zaútočit (nebo aspoň vykrást ten kamion a ...no nic...). Nakonec jsem se umoudřila  ale usoudila, že bude stačit, když dítěti důrazně vysvětlím, že Santa je, narozdíl od našeho Ježucha, vymyšlenej.

Tak nás, jako každý podzim, opět navštívili rýmičky a kašlíčky. Nepříjemné to je. A náročné. Obě děti, obě vyžadující plno pozornosti, jedno navíc neustále mluvící, jsou se mnou doma. Hlava mi rostě do rozměrů většího létajícího balónu, spotřeba kávy stoupá, vypadám jako debil jak vypadám, dalo by se to vystihnout kdejak, jen né, že dobře.