Nebrat vážně, jde jen o krátký myšlenkový výlev, který mám potřebu zaznamenat. Nic víc. Ono na víc stejně neni čas. A ani nebude.

To je tak, dnes není problém si o každé diagnze, ať už vztahující se k duševnu nebo k fyzickému stavu. Ideálně oboje. Myslím, že člověk, který má aspoň průměrné IQ a nemá sklony k hypochodrii či potřebě

"Mami, mamii, mamííííí! "

"Co je?"

Chci, potřebuju, vyzkoušej si, přečti mně,........(a ideálně v době, kdy krmíš mimino(nebo ho máš spoň v náručí), kdy něco děláš(myčka, pračka,..však jistě znáte)).

Už je doma moc dlouho, marodil, teď má

..nebo jak, že se to vlastně jmenuje?

Zcela upřímně: můj velký obdiv mají všichni, kdo dokázali aspoň dát dohromady 101 smysluplných přání. A ještě větší pak ti, kteří na ně v následujících 1001dnech nezapomenou nebo je nenechají vyšumět do ztracena. Což je taky důvod, proč si tenhle seznam nedělám. Myslím, že bych mohla dát ruku

Tak jsem vám chtěla napsat nějakej fakt moc pěknej a zajímavej článek, ale..

mimi uslo a malej jel s tatínkem  zařídit pár drobností. takže jdu ony vzýcné minuty sobecky využít ve svůj prospěch a spát co to dá!!!!

Jo a ten článek,..jo, ten někdy taky napíšu.

To by jeden nevěřil, pokud na tom teda není stejně nebo podobně, jak málo času má člověk s dvěma dětma. Sem tam si u někoho z vás něco přečtu, ale většinou už nemám sílu ani napsat koment, i když bych třeba měla co. Ale slibuju, že se polepším (jen co děti vyrostou).

A něco napsat, no, až bude o čem. Teď nám to tu nějak stagnuje, abylo by to všechno pořád dokola, což je zbytečný. Takže tak! Mějte se!

Tak a konečně můžu psát o tom, o čem jsem chtěla psát včera. Tedy kousek jsem asi zmínila,jenže zdaleka né všechno, co bych chtěla. Což bohužel ani dneska nezvládnu, protože je to věc, o které se dá přemýšlet nekonečně a nedoberete se k jedinému správnému závěru. On totiž snad ani neexistuje. Dá se dojít jen k něčemu, co by nejmíň škodilo.