.....aneb Líša se vrátil. A kdo že to je Líša? To je plyšák jehož majitelem jsem byla už ve věku, kdy jsem chodila do mateřské školky, a který se našel při hledání Aničky(měli jsme jí tu na prázdninách)a babičky  úplnou náhodou.

No našel? Já ho ani nehledala. Prostě jsme s Michalátkem vylezli za Ančou a babi na půdu a viděli tam, kromě očekávaného a běžného, spoustu věcí, na

 Jako skvělá atrakce našeho rekreačního bydlení se ukázalo být morče, který sem tam nakrmíme a dáváme mu vodu, aby neleklo žízní. Zkoušela jsem malýho naučit říkat morče, ale je paličatej. Babi toto zvíře kdysi nedopatřenim označila za krtka a já to několikrát ze srandy zopakovala. A teď to mám, malej trvá na tom, že je to kéťa(krrťa) a nedá si to vymluvit. 

Krtek(tedy vlastně

K Vánocům dostala Sikorka foťák. Jako každej novej majitel fotoaparátu vyblejskla co se dalo-stromy, domy, lidi, zvířata, louky, lesy, hory, doly,....zkrátka všechno. Na rozdíl od ostatních jí ale počáteční okouzlení nepřešlo. Fotí čím dál tím víc. Dokonce si udělala nějakej kurz. No a já jí (ze srandy) řekla, že neumí fotit, a že já to zvládam líp. Teď mi stále dokazuje, že lepší je ona. Dokonce

Je to tak, jsou sice mrňavý a samostatně toho moc nevyvedou, ale když jich je parta, tak jsou pěkně otravný. Myslím mravence, tu protivnou sebranku, která se k nám poslední dny nastěhovala a navzdory mučení a boji, tedy sypání soli, stříkání prostředkem na hubení těhdle potvor a tak podobně se nechtěj ani vzdát ani odstěhovat. No, však já je nakonec nějak vyštvu, tyhle zvířátka fakt chovat nebudem.

Jo