Tenhle týden jsem se rozhodla relaxovat, odpočívat a vegetit, tedy samozřemě ve volných chvilkách kdy batolan chrápe, takže psaní teď asi moc nedám. Ale jen co mě to zase chytne, tak se do doho opřu a budu psát nesmysly i smysly co to dá.Tak jenom informativně abyste to taky věděli.

 Tak jsem si dneska přehrávala v mojí, narozdíl od odpoledne už né tolik bolavé, hlavince co všechno jsem zažila ať už s batolanem nebo bez něj tohle léto(záměrně píšu léto a né prázdniny-to aby bylo jasno, že už mám studentská léta za sebou).A musím říct, že zas tak málo toho nebylo. Sice jsme nebyli nikde u moře, ale abych pravdu řekla já po něčem takovym neprahnu,

 Teda ty prudký změny počasí už mě začínaj pěkně štvát. Sotva se člověk smíří s tím, že už je hnusně tak vyleze sluníčko, ale kdyby tedy aspoň pár dní vydrželo. Jenže to né, ono pak druhej den pro jistotu prší a fouká vítr , kterej je pěkně studenej, do toho chvilkama prší, takže se neni co divit, že jsem pořádně nastydlá. Bolí mě šišule a taky v krku, to už pár dní. K tomu se mi střídaj nálady

 Tak já vážně nevim co se to zas děje, ale i když už jsem s bejvalzm definitivně zkončila jako s pněkym s kym bych ještě mohla žít a opravdu se k němu nechci vracet, tak mám o něj trochu starost. Je to divný, ale je to taqk. Vim, že si za svoje problémy může sám a že cesta kterou je řeší (chlast, agrese ,atd.)nikam nevedou, ale od minulýho tejdne se neozval, což

 Tak tedy, před necelým týdnem jsem opět odevzdala noťase do rukou zodpovědnější osoby. Tentokrát to ale nebylo proto, že bych nechtěla psát a nešlo mi si poručit, ale proto, aby mě přece jenom ta chuť nepřepadla. Nakonec kdyby mě napadl nějakej dobrej článek, tak můžu zajít k ségře a napsat ho u ní. No, trochu naivní představa, ale k tomu se dostanu.

Kdykoliv

Měla jsem pár dní přestávku. O tom proč a co všechno se dělo napíšu až bude batolánek spinkat, protože toho bylo docela hodně tak bych to za tu půlhodinku kdy je s dědou venku asi nestihla. Zatím se můžete mrknout na to moje dráče do galerky(torpédo). Dala jsem tam pár jeho nových fotek. Ještě to časem doplním a upravím. Tohle je jenom prozatim, aby to jako nevypadalo, že už na blog kašlu, a že seš tu už nic neděje.

 No, ráno jsem to slíbila tak ať to mám z krku. Tady je článek o malém ukecánkovi, ktrému není rozumět(tomu ukecánkovi-a článku možná taky ne).

Takže, zatím co zhruba do roka bylo Míšidlo skoro němé, řekl tak 2 nebo 3 slova o pár měsíců později se rozkecal pořádně. No, rozkeca? Nejdřív to bylo něco jako ďadaďa, kekekeke, migeke

 Ještě ráno mi nešel spustit internet. Asi že v noci byla bouřka a frajeři ve firmě přes kterou jsme připojený makaj až od osmi. Já tu kašpařila už  něco málo po šestej, protože mimi ráno potřebovalo papat, ale pak ještě chrápalo do skoro osmi hodin. Byla jsem, z toho netu trochu rozpolcena. Kdyby nešel, tak by to znamenalo přivolat strejdy techniky na pomoc, což bych uvítala, protože

Ale ta písnička je na konci jenom napsaná, zazpívat už si jí musíte pěkně sami(podle sebe).

 Tak jsem dneska chtěla psát nějakou vážnou a smysluplnou úvahu, ale nějak se mi nezadařilo. Né, že by mě nic nenapadlo, naopak, napadá mě toho spousta, ale všechno co mě napadalo bylo něco o čem už jsem tady psala.

 Tak dneska jsme byli s malym v ZOO. To byla hlavní akce dne, která pro prcka měla ještě podakci:Uvidíš se s tátou. No v ZOO se choval o něco míň šíleně než běžně, takže jsme to zvládli celkem v pohodě. Malej byl tedy nadšenej. Nikoli snad z toho, že jsou s ním rodiče, ale z toho, že má na co koukat a taky, a to je taková malá ukázka fotek ze ZOO, který budou v nějakm z příštích článků, nejspíš