Tak nevim, možná bych to měla zaheslovat, ale nas naštvala jsem se natolik, že ani nemám tu potřebu. Jen přítomnost Kamínka a malýho zabránila tomu, že jsem tohle Míšovo biologickému neřekla přímo do xi obličeje, i když příjemná už jsem ten den asi taky nebyla.

Abyste rozuměli, po tom potratu v lednu

....ptá se mě tuhle drahý polovic jentak mezi řečí. Inu, v té chvíli ještě sbalena nebyla, ale už je vše částečně napraveno a rychlotaška do porodnice je připravená. Zatím tedy jen v honemverzi pro případ, že by vše přišlo dřív, ale to podstatné tam je (snad).

Musím říct, že ve srovnání s očekáváním Míšovo narození to teď s těma přípravama malinko flákám. JJ,

Tak se nám to pomalu blíží.Jo, trochu mam strach jak všechno bude, ale na druhou stranu, už aby to bylo. Pocity, že vypadám a pohybuju se jako lachtan se změnily ve skutečnost, i když výstižnější by možná byl přežranej tučňák.Ležet pořádně nemůžu, sedět taky moc ne a na nějaké větší procházky můžu taky zapomenout. Už ani ty 3 kilometry ráno, který jsem chodila domů