Tak je tu po roce zase máme, Vánoce naše milé. U obchoďáků postávaj kamióny se Santou, takže jsem chvíli váhala, zda se nepřevlíct za Ježíška a nejet zaútočit (nebo aspoň vykrást ten kamion a ...no nic...). Nakonec jsem se umoudřila  ale usoudila, že bude stačit, když dítěti důrazně vysvětlím, že Santa je, narozdíl od našeho Ježucha, vymyšlenej.

jsem to nejhodnější, nejposlušnější, nejpořádnější,....dítě pod sluncem a pod stromeček si přeju,...

Taktně by zamlčeli, že to tak je jen občas (ale přece o sobě nemusí hned vytroubit všehno).

Tak asi takhle nějak by začínal dopis od

Byly mu skoro 3 roky. Měli jsme ho rádi. Přátelé z "modrých stránek" již vědí. Náš pískomil, i přes Michalem udělený přísný zákaz chcípnutí, včera umřel. Ležel tam, chuděra, nataženej u žrádla, se spokojeným výrazem. Bohužel posledním. JJ, ořvala jsem to a trochu se děsila toho, co přijde až to malej zjistí.

V první chvíli

Tak jak jsem slibovala, září nám končí a tak tedy fotky akvárka i s rybama k tomu. Míša si je vytrvale, kromě teda ještě tučňáků, kteří se fakt nedaj sehnat, ovcí, na které máme zatím malý balkón a další havěti dalších zvířátek, přál k svátku. Tak je  máme, bojovnici (beta-fakt nevim zda to píšu správně) Davida a jeho holky.To jsou neonky. Akvárko

Né, že by se nechtělo nebo snad, že by nebylo o čem psát, bylo by toho halda, ale..

nějak se mi nedaří to rozdělit a zpracovat. Byli jsme na dovolené(tedy spíš na kratším výletě s přespáním a s volným pondělím). Fotky jsem ještě nestáhla z foťáku. Kamen z telefonu taky ne.Zapomněli jsme golfky ve Františkovo lázních.Jsou ve ztrátách

.. jo a vedro. Tak nějak by se zhruba daly shrnout události posledních dnů.

To, že tabulky na děti jsou fakt jen orientační mi mimčo opět předvedlo s plnou parádou. Nejdřív se plazila, pak si začala sedat a nabírala na rychlosti v plazení, nyní dosahuje rychlosti velmi dobrého aktivního vojáka.Sedí jen občas, když se chce napít nebo

.....aneb:2polovina prvního (kdysi i pro mě)  prázdninového měsíce

Půl prázdnin je za námi. Míšova potřeba socializace stoupá. Neustále mě do něčeho zapojuje nedbaje, že mám sama dost co dělat. K tomu mám jakýsi moribundus , hlasivky selhávaj , svaly bolí a celkově mi není nebo spíš je..všelijak, jen né úplně HEJ.

..ideálně hodně moc zvířátek, čím víc, tím líp. Jinak budu na ulici neustále,po vzorném pozdravu a optání, zda můžu,hladit každýho psa na ulici, který nebude k hlazení zakázán(povolí skoro každý-hladit se nesmí jen ti,jejihž majitelé mají vzteklinu anebo ti psi, kteří jsou z nějakého jiného důvodu(třeba výcvik na policejního) nehladitelní). Nebudu brát ohled na barvu, tvar, velikost....psa a ani

Poznatky na konci oprvní poloviny prvního měsíce prázdnin:

-Vybrat "kaluž" vhodnou ke koupání jak pro mimino tak pro šestileté dítě, to není jen tak. Pokud jste navíc ještě tak "děsně nároční" jako já a chcete, aby to bylo blízko a né zrovna nejdražší, tak je to práce hodná detektiva. Inu, otevření vlastní detektivní kanceláře by možná stálo za zamyšlení :-).

-Etapa,

...já ho sice osobně neznám, ale jeho firma zřejmě už pěkných pár dní dává do pořádku byt na našem patře. A dělá to hlučně, velmi hlučně(jako by nestačil ten ořech nad náma, viz.postranní vykecávač)).

Ráno hoši naběhnou tak kolem osmé a pak je tak do10 až 11 klid. Asi choděj snídat.Taky by mohli začít až po snídani, ale co už? Tak chodíme kolem 10.00 až 11.00 ven. Tuhle jsem si dokonce troufla s oběma smráďátkama sama do bazénu. Co mi taky zbývalo, když byl Kamen v práci, Míša pořád chtěl plavat a mimi bylo doma taky nějaké vzpruzené? ...S vypětím všech sil, ale zvládla jsem to. I tady je na místě zmínit Bořka. Ano, cítila jsem se jak Bořek šikula.Což pochopitelně jsem.