....naštval, samozřejmě. Jsem napsala dlouhý pokračování o tom jak jsme jeli na fesťák a zpátky, fakt jsem si dala záležet a co se nestane, kliknu na zveřejnit pod tímto datem, tak je stránka najednou nedostupná. No jo, vypad kablík, nic naplat budu už holt opravdu muset koupit novej. A pro jistotu teď budu nějakou dobu trucovat a psát jenom krátký články. Tam mi tolik nevadí, když se smažou. No a to pokračování a zbytek pro jistotu až s novym kablíkem. Přece se nebude rozčilovat nad tim, že jsem něco psala jenom proto, aby se to smazalo.To teda ne. Takhle by to nešlo.

 Dneska ráno , bylo po dešti, jsme vyrazili na procházku. Venku bylo moc příjemně, a tak by byla škoda zůstávat doma. Ano, vzala jsem si sebou foťák. Nějak mě to s ním začalo bavit, tak jsem sama zvědavá jak dlouho mi to vydrží.Pokud si ale pamatuju, tak jsem ráno slíbila šneka a motýla (bude toho  víc)tak tady to je:

 Abych aspoň trochu splnila co jsem slíbila, tak tedy začnu psát nějaký ty zážitky z mých, většinou dost bláznivých cest vším možným a všudemožně. Takže tady to je.

Asi nejšílenější, ale taky nejvíc zábavné bývaly cesty na festivaly.Některé zážitky z těchto cest mi sice přijdou komické až při zpětném pohledu, ale i tak, navzdory

 Tak ten úpněk už jsem do galerky nacpala. Je tam jenom pár fotek, ale musela jsem vybrat jenom ty, co aspoň ujdou. No a tady malá ukázečka-tahle (si myslim) se mi povedla. 

Tak, a tím s focením tadytoho nebeského tělesa končím. Tedy prozatím, stejně už asi ustupuje(couvá-chcete-li).No a příště už o těch slíbených výletech(aspoň trochu).

 Dneska jsem si říkala, že by to chtělo psát zase o něčem novym. No ok, ale o čem. Né že by se kolem mě teď nic nedělo, ale i když je toho plno, je to celkem stereotyp. A pak něco vymýšlej. Ale já to zvládla, vymyslela jsem to. Včera mě totiž inspiroval jeden blog.

Jo jo, budu psát o mých bláznivých cestách a výletech (převážně po ČR) , no vlastně nejen mých(vždycky jsme jeli aspoň

 .....aneb Líša se vrátil. A kdo že to je Líša? To je plyšák jehož majitelem jsem byla už ve věku, kdy jsem chodila do mateřské školky, a který se našel při hledání Aničky(měli jsme jí tu na prázdninách)a babičky  úplnou náhodou.

No našel? Já ho ani nehledala. Prostě jsme s Michalátkem vylezli za Ančou a babi na půdu a viděli tam, kromě očekávaného a běžného, spoustu věcí, na

 Tak abych dodržela slovo, tak dneska žádný fotky. Jenom se pochlubim, že se mi včera ten skoroúplněk nebo úplněk(nejsem si jistá, že byl celej) zachytit poved. Jo jo, bude to tu vystavený, ale dneska ne. Možná si z toho časem udělám titulek na blogu, ještě si to rozmyslím.

Dnes tu máme poslední den na návštěvě ségry Anču(8). Na jednu stranu je mi to trochu líto, protože se s ní fakt

 Tak jsem si všimla, že teď snad při každé naší druhé procházce mám sebou foťák a taky fotím kdeco. Dnes jsem ho bohužel neměla, což je škoda, protože jsme byli s prckem vpuštěni do ohrádky k naší oblíbené lamě, kozám a dalším zvířátkům. Ale užili jsme si to a oběma se nám to líbilo.

Včera jsem sebou ale foťáček měla. Původně jsem chtěla dělat snímky stromů, protože jsme šli kousíček

 Dneska se mi měsíc , blbounek jeden, schoval za mraky, takže z dalších pokusů o jeho vyfocení nebude nic. No nevadí, však já si počkám a tak se dočkám.A tady je ještě pár snímků, který jsem sem odpoledne nestihla dát(nepříliš zdařilých). 

Jak se má úplněk fotit tak,aby to na fotce vypadalo jako ve skutečnosti mi zůstává stále záhadou. Možná, když použiju mnou nově zjistěnou možnost nastavení na svém aparátku-noční portrét -(vyzkouším při nejbližší příležitosti). Jinak už jsem to zkoušela s různým nastavením světla, barev, blesku,....a prostě né a né to vypadat jak má.No, však já na to přijdu. A jak ty fotky dopadly? No, posuďte