Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

lentilka®sdeluje.cz: To víš, že to přejde. Mně to trvalo rok a půl. A dneska na ten rok a půl, co jsem byla s malou sama, moc ráda vzpomínám. Ano, byla to honička, já nemám rodiče, u kterých bych mohla bydlet, malá musela do jeslí (ve 13 měsících), já do práce, měsíční rozpočet jsme měly skutečně na doraz, ale zvládly jsme to. Bylo to pro mě období budování si sebevědomí. A dneska vím, že nepotřebuju nutně být s někým, můžu si dovolit ten luxus být s někým, protože je mi s ním dobře. Ale vím, že sama to zvládnu taky. Rozumíš?