Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

sargo: S tím chlapem je to těžký. Ať se podívám kam se podívám, tak jediný, u koho soužití s dětmi s dřívějšího vztahu dlouhodobě funguje, je můj strýc - a ti nežijí v jedné domácnosti, ale každý má svou, i když je často jeden u druhého, společné dovolené, pomáhají si se vším, i finančně, ty děti na něj dají... prostě dobrý. Ale všude jinde katastrofa, u nás nevyjímaje. Ne výjimečně i kvůli tomu, že je matka přesvědčená, že musí děti proti partnerovi protěžovat, aby si nepřipadaly zanedbávané, a ten si pak samozřejmě k nim o to hůř hledá cestu... chce to mít na toho chlapa hroznou kliku a balancovat ten vztah hodně opatrně.

Amnio je pro mě otázka matematiky.
Proč bych měla jít na amniocentézu, kde je riziko potratu 1%, když mi hrozí 0,2% (1:500), že bude dítě postižené? To bych musela mít o moc víc indikací, než nějaké tripltesty, jejichž výpočet se mi zdá silně pochybný...