Víc pohledů na věc, ..a článek nejen o rozhodování

 Tak dneska se nejdřív pěkně vypovídám a až pak se pustím do psaní něčeho smysluplnějšího než jsou výlevy mých momentálních pocitů z dní předešlých. Takže, včera jsem byla na terapii a mimo jiné jsme se s panem doktorem dostali i ktomu jaký se mi teď zdají sna. Teď jsou z doby, kdy mi bylo tak devatenáct, dvacet , ale objevujou se v nich i lidi a zážitky ze současnosti. Prej si možná v sobě ještě musim vyřešit něco právě z tý doby o který jsou ty sny, protože se to zjevně táhne až do současnosti. No, to je možný, v týhle době se toho dělo ažaž, takže popřemýšlím a uvidím na co přijdu. Taky jsme ještě řešili, že kdybych si do budoucna někoho našla, jakože teď nejen, že nějak nehledám, ale ani není kdy, tak když má malej tátu nebylo by dobrý dělat mu tátu i z toho druhýho. Jasně, vycházet by spolu měli, ale pan doktor říkal, že se často stává, že když si chlap záměrně hledá ženskou s dítětem tak má nějakej komplex a chce si ho léčit tim, že bude někoho vychovávat. Samozřejmě to není pravidlo, ale mám prej na to dávat bacha. No, každopádně mi nastínil trochu jinej pohled na věc než jakej jsem měla, což je fajn, protože na to v čem chce mít člověk jasno musí kouknout  z více úhlů pohledu, teda aspoň myslim.

No, kaskadérek stále zlobí, teď pro změnu opět s poledním spaním, ale přešlo to jednou, snad to přejde zas. Asi tu pohádku pro nespavce budu muset nějak vylepšit a prodloužit a udělat trochu výhrůžnější.

tak a teď ta smysluplnější část:

K článku mě motivoval článek Nejtěžší volba u ségry(Sikorka)

Vaše dítě nebude normální

Když vás doktor/ka jako nastávající maminku pošle na genetiku s tím, že hrozí byť jen malé riziko, že dítě nebude v pořádku, tak tam jdete.A když vám tam navrhnou rozbor plodové vody, tak většinou souhlasíte, a to i přes to, že jste tam třeba šla s rozhodnutím onen rozbor(amniocentézu) odmítnout.Přece jenom, dítě může amniocentéza ohrozit a pokud ho moc chcete, tak se bojíte riskovat.

Jenže né nadarmo zde dělají odborníci, kteří vám situaci vyloží tak, že s tím nakonec většina budoucích matek stejně souhlasí.A pak děj se vůle Boží.Nejdřív čekáte na den, kdy vám odeberou injekcí z břicha vzorek plodové vody. Né, že by to nebolelo, ale neni to zas až tak hrozný. Mnohem horší je to čekání na výsledky.Dny se vlečou, vy už jste se za tu dobu s tím mikročlovíčkem ve vašem břiše sžila a najednou čekáte na ortel. V případě, že je v pořádku jste ušetřena spousty dalšího rozhodování. Nervy sice můžou ještě chvíli, než si uvědomíte, že všechno dobře dopadlo, zlobit, ale většinou se to časem srovná.

No jo, ale co když vám řeknou, že mimi normální prostě nebude, co potom?

Pokud už nějaké zdravé dítě doma máte, tak se možná spíš rozhodnete pro potrat. Jenže někdy už v té době můžete cítit pohyby a toho človíčka už máte rádi.Jenže když ho necháte, aby se narodil, jakej bude mít život, jak to ovlivní vás, vaše další děti........?

Teď mě možná někteří z vás odsoudí, ale i když nejsem pro potrty, tak v tomhle případě bych na něj asi šla. Asi. Tohle nejde nikdy s jistotou říct pokud v tý situaci člověk neni. A já doufám, že v takovej snad nikdy nebudu.

Vím dobře, že o postižené dítě bych se dokázala postarat, pokud vůbec, tak jen horko těžko.Ale těžko říct jak silná je mateřská láska k postiženému dítěti. Asi hrozně moc, protože jinak by to všechny mámy od takových dětí vzdaly.

Ale hzpět k tomu výsledku amniocentézy. Pokud v pořádku není a vy dítě ještě nemáte tak je to asi ještě horší.A rozhodnutí mnohem těžší. Vždycky je to ale věc obou rodičů a záleží to jenom na nich na čem se dohodnou a coudělají. A nikdo jim, když už se k něčemu rozhodnou, do toho nemá co kecat.