sargo: S tím chlapem je to těžký. Ať se podívám kam se podívám, tak jediný, u koho soužití s dětmi s dřívějšího vztahu dlouhodobě funguje, je můj strýc - a ti nežijí v jedné domácnosti, ale každý má svou, i když je často jeden u druhého, společné dovolené, pomáhají si se vším, i finančně, ty děti na něj dají... prostě dobrý. Ale všude jinde katastrofa, u nás nevyjímaje. Ne výjimečně i kvůli tomu, že je matka přesvědčená, že musí děti proti partnerovi protěžovat, aby si nepřipadaly zanedbávané, a ten si pak samozřejmě k nim o to hůř hledá cestu... chce to mít na toho chlapa hroznou kliku a balancovat ten vztah hodně opatrně.
Amnio je pro mě otázka matematiky.
Proč bych měla jít na amniocentézu, kde je riziko potratu 1%, když mi hrozí 0,2% (1:500), že bude dítě postižené? To bych musela mít o moc víc indikací, než nějaké tripltesty, jejichž výpočet se mi zdá silně pochybný...
marinka: No tak s tou amniocentézou jsem to myslela tak, že když to třeba máte v rodě nebo když nejsi fyzicky úplně v pořádku. Riziko 1:500 bych asi taky moc neřešila.
S tim chlapem máš pravdu,chce to kliku a dávat bacha co je zač. Já znám dvě rodiny, tedy teď si vybavím, který to maj doma celkem v pohodě přesto, že v obou je dítě z prvního manželství. Ale fakt je, že ty děti už jsou větší.
sargo: No počkej, riziko 1:500 je již "velmi vysoké" - mě třeba vyšlo 1:40000. To už se chodí. Ale jsem teda ráda, že to řešit nemusím. Minimálně tohle ne - ještě mě čeká utz ve 21. týdnu
Větší dítko = větší riziko, čím dřív si na sebe zvyknou, tím líp Ale zase tím spíš se dítě upne a je blbý, když to nedopadne...
Chjo, snad budeš mít kliku.
marinka: No tak zkrátka a dobře, pomineme čísla, jo? Pokud jsem zcela zdravá, v rodě nic takovýho nemáme a všechny vyšetření a ultrazvuky jsou o.k, tak je to zbytečný. Taky jsem ráda, že to nemusíš řešit. Ty jo, ty už seš pokročilá těhule.
A s tim chlapem a dítětem. No, ono asi ani tak nezáleží na věku dítěte jako spíš na kvalitě chlapa. Jaj, to zní asi divně.